Facsimile Lines

946

Page

[1]	IX
[2]	vání několika mladíků, z nichž dva byli synkové po zemřelém zatím bratrovi
[3]	Mikuláši. Učitelem jejich byl Jan Sturnus, s nímž, jak četné hříčky poetické
[4]	svědčí, zvlášť přátelsky obcoval náš výtečník. Jen ještě dvakrát vyrušen byl
[5]	poněkud z klidu svého Bohuslav. Poprvé brzy po svém návratu z Budína,
[6]	ana vyskytla se nová kombinace, jež povýšení k biskupské hodnosti znova
[7]	mu slibovala. Umřel totiž biskup ve Vladislavi v Polsku, a koadjutor Vrati-
[8]	slavský Jan Turzo ochoten byl za cenu biskupství toho ustoupiti ve Vratislavi
[9]	Bohuslavovi. Ale i tentokrát vše se zhatilo: (l. 103). Podruhé vyrušen byl
[10]	z klidu korunováním malého Ludvíka r. 1509, jehož v Praze byl účasten
[11]	(1. 166). Umřel konečně podle listu Šlechtova 13., podle zprávy Vinařického 11.,
[12]	podle Lupáčovy 17. list. 1510, nedosáhnuv ani úplných 50 let věku (pozn.
[13]	k l. 197).
[14]	Ten jest zkrátka běh života Bohuslavova. O přátelích a známých jeho,
[15]	jimž listy následující svědčí, nemíníme se zde rozpisovati zvlášť: obšírněji o nich
[16]	bude jednáno v monografii svrchu slíbené, nejpotřebnější pak zprávy nacházejí
[17]	se v poznámkách k listům přidaných. Ze spisů Bohuslavových toliko listy
[18]	níže otištěné mohou býti předmětem zvláštní úvahy. která zde následuje a
[19]	v níž vydavatel hledí napřed k povšechné charakteristice korrespondence Bohu-
[20]	slavovy, potom k pramenům, z nichž vydání toto vyplynulo.
[21]	Již svrchu bylo podotčeno, že epistolografie jest zvláštní uměle vypěsto-
[22]	vaná odrůda spisovatelské činnosti humanistů, kterou i oni sami i vrstevníci
[23]	jejich probudilejší vysoce cenili, a která venkoncem jest charakteristickou
[24]	známkou celé té učené společnosti. Odvážilit se oni jako v jiných oborech
[25]	také v této příčině výhost dáti skřehlým formám středověkým, jakým vyučo-
[26]	váno v starých retorikách, i říditi se vzory staroklassickymi, zejmena listy
[27]	Ciceronovými, i naplniti tyto nově vyleštěné formy zvláštním duchem svým.
[28]	Sloužilyť arci větším dílem také jejich dopisy potřebám všedního života dušev-
[29]	ního i hmotného, ale praktická stránka ta ztrácela svou prosaickou hranatost
[30]	ušlechtilými formami klassické dikce, kořeněné na místech příhodných vtipy
[31]	a žerty. Že kromě toho listy ty oplývaly klassickými reminiscencemi realnými,
[32]	aby sčetlost a učenost pisatelů byla na jevě, netřeba ani dokládati, ačkoli
[33]	sluší též připomenouti, že mnozí humanisté — zajisté na svůj prospěch —
[34]	těchto klassických šperků v dopisech užívali jen slušnou měrou. Jelikož pak,
[35]	jak svrchu napověděno, samo tajemství listové, určené jen adressatu, připiso-
[36]	váno často na zvláštní cedulku, ale list sám určen na odiv širokému obecenstvu,
[37]	možná považovati mnohé dopisy takové za jakés předchůdce novějších causerií
[38]	a feuilletonů, adressati pak jsou zde jen jaksi vyznamenanými osobami, jimž
[39]	causerie ty byly věnovány. Odtud plyne často projevovaná radost od pro-
[40]	slulejších humanistů listy poctěných adressatů, odtud slušná vděčnost oslave-
[41]	ných maecenatů, odtud ale také věcná práznota mnohých takových umělých
[42]	výrobků, any listy naplněny samou láskou, samým přátelstvím, nemírným
[43]	velebením — a pochlebenstvím. Vůbec směje se z listů těch samá lahoda a
[44]	zdvořilost, ale šklebí také druhdy neutajitelná neupřímnost. Takové jsou listy
[45]	humanistů přátelské: avšak cháska ta nerozpakovala se, podrážděna nenávi-
[46]	děným soupeřem, psáti také nad míru ostré listy útočné (invektivy), které
[47]	oplývají ironií, sarkasmem, ano druhdy i kalem lží a sprostoty. Vedle těchto

Text view • Facsimile