| [1] |
|
|---|
| [2] |
Již ve IV. století po Kristu Pánu bývalo v římské církvi používáno
|
|---|
| [3] |
v různých chrámech při službách božích sborníčků perikop či úryvků
|
|---|
| [4] |
z písma svatého; avšak nynější soustava perikop přikládá se sv. Jeronymovi,
|
|---|
| [5] |
jenž s velikou péčí z písma svatého pro jednotlivé neděle, svátky a některé
|
|---|
| [6] |
jiné dny v roce vybral také perikopy, kteréž hledě k době roční neb ku
|
|---|
| [7] |
povaze svátku pokládal za nejpříhodnější, a asi v letech 382—384 snesl
|
|---|
| [8] |
ve spis, jemužto dáno jméno »Prüvodée« (Comes) a o jehož zavedení
|
|---|
| [9] |
v římské církvi postaral se již papež Damasus. (Viz Dr. E. Ranke, Das
|
|---|
| [10] |
kirchliche Perikopensystem. Berlin 1847, str. 258— 263.)
|
|---|
| [11] |
U nás, dříve než bylo celé svaté písmo starého a nového zákona do
|
|---|
| [12] |
češtiny přeloženo, překládány z něho mimo žaltář též vybrané úryvky
|
|---|
| [13] |
z evangelií, perikopy, které bývaly na neděle, svátky a některé jiné vý-
|
|---|
| [14] |
znamné dny v roce čítány lidu při službách božích. Pro tento obyčej
|
|---|
| [15] |
předčítati úryvky z evangelií lidu nazývali naši předkové evangelia »čte-
|
|---|
| [16] |
nie«. Nejstarší překlad evangelií vyskytuje se teprve v »Musejních
|
|---|
| [17] |
zbytcích evangelií« z druhé čtvrti XIV. století (vyd. r. 1895 v »Českém
|
|---|
| [18] |
Museu filologickém« roc. I. str. 46—48 a částečně r. 1903 v » Nejstarších
|
|---|
| [19] |
památkách jazyka i písemnictví &eského« od Dra V. Flajshanse str. 81
|
|---|
| [20] |
a 143—146) a potom v rukopise »Ctenie zimnieho casu« z druhé
|
|---|
| [21] |
polovice XIV. století, dříve v knihově rytíře Neuberka, nyní v knihovně
|
|---|
| [22] |
musejní v Praze [sig. III. A. 40.] a v evangeliích sv. Matouše s homiliemi
|
|---|
| [23] |
v rukopise pergamenovém v universitní knihovně v Praze (XVII. A. 4) rovněž
|
|---|
| [24] |
z druhé polovice XIV. st. Evangeliáře Seitenstetský a Vídeňský (Dva
|
|---|
| [25] |
evangelistáře vyd. r. 1893 Ferd. Menčíkem v Praze) psány jsou asi teprve
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
Rukopis musejni »Ctenie zimnieho Casu<, pergamenovy, pisma tuć-
|
|---|
| [28] |
ného a pěkného o dvou sloupcích na každé stránce asi z let 1360—1380,
|
|---|
| [29] |
pochází od písaře řemeslníka, jenž svou starší předlohu přepsal mecha-
|
|---|
| [30] |
nicky a nedbale. Výška pergamenu jest nyní 34 cm 3 mm, šířka jeho
|
|---|
| [31] |
22 cm 9 mm, výška sloupce 25 cm 5 mm a šířka 7 cm 5 mm, výška
|
|---|
| [32] |
fédku 7 mm. Řádků na sloupci jest po 39. Řádky jsou velmi tence
|
|---|
