| [1] |
|
|---|
| [2] |
přišly, ti, kteříž z úřaduov sazeni byli, učinivše zápis mezi sebú a kohož mohli, ty
|
|---|
| [3] |
k sobě v to přijali, a tomu všemu, aby k nápravě konečné vedlí poručenie, rozká-
|
|---|
| [4] |
zanie a vuoli JKMti nepřišlo, rozličně překáželi.
|
|---|
| [5] |
Z kteréhož zápisu podnes jsú jse, tak rozuméti, nepropustili, ani na vejpověď
|
|---|
| [6] |
JMKské, kteráz jest vyšla, jako pod nějakou smluvou. A tak opět ku pádu více
|
|---|
| [7] |
a více blíží jse království a nepořád veliký rozmahá se. Jakž jsú ti páni někteří
|
|---|
| [8] |
a zvláště pan Lev té předešlé zprávy došli, malá nébrž žádná není naděje, aby
|
|---|
| [9] |
JKMti, pánu našemu, a tomu království Českému k dobrému a užitečnému přijíti
|
|---|
| [10] |
mohlo, poněvadž prvé za jich zprávy to království u veliké závady a dluhy uvedeno
|
|---|
| [11] |
jest, nad kterýmižto závadami takměř všecka obec království Českého majíce lítost
|
|---|
| [12] |
a těžkost, při tomto příjezdu JKMti krále Ludvíka v království Českém zjevně mlu-
|
|---|
| [13] |
vili a oznamovali dostatečné JKMti, že pod takovými zprávami a pod tím a takovým
|
|---|
| [14] |
právem a nepořádem nikterakž déle býti a trvati nemohü, a neZli by pod takovými
|
|---|
| [15] |
zprávami více byli a stáli a tak pomalu hynúti jmčli, že by jse již raději toho do-
|
|---|
| [16] |
pustili, aby ta země popelem ležela, žádajíce a prosíce pokorně, aby JMKská ráčil
|
|---|
| [17] |
je v tom jako pán náš milostivý opatřiti a tu tóżkost sniti. A tak Ze jsú berni
|
|---|
| [18] |
velmi obtížně dáti pro dobré JKMti a pro pořád se podvolili. Kdeż již na tom
|
|---|
| [19] |
mnoho škodného JKMti i nepořádu neubylo, ale více přičinilo; neb jakž prvé tak
|
|---|
| [20] |
vdycky obce království toho znáti nemohú, by dluhuov ubývalo, davše znamenité
|
|---|
| [21] |
berně, nikoliv počtuov se dožádati a dovolati žádných nemohou, než když by o takové
|
|---|
| [22] |
řády a nepořády mělo jednáno býti, tehdy vmísili v to víru, a tak nemohüce jinak
|
|---|
| [23] |
těch lidí zkaziti, kteříž jse pána svého věrně vždycky přidrželi, přidrží a do skonání
|
|---|
| [24] |
životů svých přidržeti rádi chtějí, znajíce je sobě v takových nepořádech odporné,
|
|---|
| [25] |
i mluvě o nich bez duovoduov, že jsú bludni u vieře, tudy je vošklivíce všady, kdež
|
|---|
| [26] |
mohü, a tak je zkaziti chtějíce, aby k jich statkuom přijíti mohli: již jse jim užitkuov
|
|---|
| [27] |
a duochoduov JKMti nedostává, a berni v takový nepořád lidé víc dávati nechtí!
|
|---|
| [28] |
I tomu jest rozuměti, že z jich některých rady a ponuknutí Pražané v městě
|
|---|
| [29] |
Pražském pod zpuosobem viery jedni na druhé sáhli, uznavše, že tu jim jich věcí,
|
|---|
| [30] |
přidržíce se věrně pána svého, pomáhati a vyvozovati nechtějí; a jest i ten rozum
|
|---|
| [31] |
toho, když by se jim v tom dobře povedlo, aby na jiných z vyšších stavuov, kdy
|
|---|
| [32] |
|
|---|
| [33] |
Pan z Rožmberka s přátely svými i téměř všecka obec, vidouce a znajíce ta-
|
|---|
| [34] |
kové nepořády a zavedení země, a nad to nade všecko litujíce věrně JKMti, pána
|
|---|
| [35] |
svého milostivého, na jiném nejsú, než že pod páně Lvovú zprávú býti se jim nezdá
|
|---|
| [36] |
a nikoli nebudú, neb by jměli většího zavedení předkem na JKMt, pána svého, na
|
|---|
| [37] |
zemi i sami na se jako svévolně dopouštěti, toho učiniti nemíní; ale na tom jest
|
|---|
| [38] |
pán z Rožmberka s pfátely svymi, aby JKMti, pánu svému milostivému, toho dopo-
|
|---|
| [39] |
13*
|
|---|
