| [1] |
|
|---|
| [2] |
některé jsou z téhož stavu pod spuosobem víry vsázeti dali a s nimi se včzeli, k žá-
|
|---|
| [3] |
dnému spravedlivému slyšení, k kterémuž jsou se vždycky nebozí volali a podnes
|
|---|
| [4] |
volají, nikterakž jich dopustiti nechtějíce, (kterážto věc před Bohem i před lidmi ne-
|
|---|
| [5] |
spravedlivá jest), pod tím své věci provozujíce, a tolikéž i jiným všechněm, kteří by
|
|---|
| [6] |
se JKMti věrně přidrželi, kdyby jedné k tomu přijíti mohli, učiniti myslíce; ale že
|
|---|
| [7] |
lidé tomu všemu juž dobře rozumějíce, nikterakž v to jim nepuojdou, a toho se ne-
|
|---|
| [8] |
dopustí více, aby pod zpuosobem krále JMti, pána svého, od jinejch [sic] a pod zpuo-
|
|---|
| [9] |
sobcm víry, zkazivše všelijaké duochody JKMti a k svajm užitkóm je obrátivše, měli
|
|---|
| [10] |
takć sebe kaziti dáti: než, že zachovajíce k pánu svému všecku poddanost, już se
|
|---|
| [11] |
sami budou chtíti ochraňovati. Ješto přišlo-li by k tomu, co by dobrého v této zemi
|
|---|
| [12] |
z toho vzniknouti mohlo, JKcíMt dobře tomu dorozuměti ráčí.
|
|---|
| [13] |
Protož, znaje JKcíMt tuto všecku zprávu, jakož jest samo v sobě, co se
|
|---|
| [14] |
v této zemi děje, ráčí tomu dobře rozuměti, že se v ni k dobrému nechýlí. A po-
|
|---|
| [15] |
něvadž pán z Rozmberka JMti jakožto tomu knížeti a pánu, kterejžto jsúcí s pánem
|
|---|
| [16] |
naším králem JMtí v přátelství krví spojeném, bez pochyby žádného pádu té zemi
|
|---|
| [17] |
by nepřál, JMti je to voznámil, aby juž to všecko JMt spravedlivě a zdravě roz-
|
|---|
| [18] |
vážíc, ráčil vo to králi JMti psaní dostatečná aneb poselství učiniti, napomenouti
|
|---|
| [19] |
a raddu svü у tom ozndmiti, aby JKMt bez odtahuov takové véecky véci na jiné
|
|---|
| [20] |
míře ráčil postaviti, a takto opatïiti, aby JMt, pokudZ jest obci připovědíti ráčil,
|
|---|
| [21] |
osobně v tomto královstvie jsúc, při tom je ráčil zuostaviti podlé připovědění svého,
|
|---|
| [22] |
dostatečně poruče, což jest se nenapravilo, všecko bez meškání napraviti a vyhledati,
|
|---|
| [23] |
předkem při JMti duochodech, potom i při všelijakých jednomu každému ublíženích
|
|---|
| [24] |
a spravedlivostech: všecko to skutečně aby se napravilo, pod spuosobem řádu a práva
|
|---|
| [25] |
svejch véci a užitkuov aby někteří neprovozovali, pod spuosobem víry těch, kteříž
|
|---|
| [26] |
se pána svého upřímně a věrně přidržejí, aby jich nekazili. Poněvadž jestliže se to
|
|---|
| [27] |
všecko bez meškání skutečné k nápravě nepřivede, nelze by bylo této zemi v skůře
|
|---|
| [28] |
přijíti k zahynutí. A zvlástě také skrze to, jakž i syrchu napsáno jest, že obec nijakZ
|
|---|
| [29] |
pod zprávou páné Lvovou, tak jakž jsou se JMti prvé opovédéli, býti nemohou,
|
|---|
| [30] |
a konečně znajíce skrze to záhubu pána svého a zkázu vší země a svou, pod zprávou
|
|---|
| [31] |
jeho nijakž nebudou. Jakož pak bezpochyby JKcíMt, jakou by v tom raddu nejdoko-
|
|---|
| [32] |
nalejší k brzkému těch věcí napravení, toto všecko znaje, králi JMti, pánu našemu,
|
|---|
| [33] |
dáti mál, v tom se omojliti neráčí.
|
|---|
| [34] |
Co sc páné z Rozmberka osoby dotée, tu JKciMt prositi a tím zaviiti, Ze
|
|---|
| [35] |
pán prosí, aby JMt pánem jeho milostivým ráčil býti a žádnejm zprávám jinejm
|
|---|
| [36] |
o JMti místa u scbe nedśvati, a o pánu jináče neuvěřiti, nežli jako o upřímně věrným
|
|---|
| [37] |
a králi JMti, pánu svému, poddaným, a jako o tom, kterýž by pánu svému k uži-
|
|---|
| [38] |
tečnému a kc všemu dobrému věrně a upřímně do hrdla i statku svého rád pomáhal.
|
|---|
| [39] |
A protož, jestliže by jaké JMti jiné zprávy o pánu, zvláště ti, dávali, kteříž by radči
|
|---|
