| [1] |
|
|---|
| [2] |
Toho jinak nečiniti ani pro strach, ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro dary,
|
|---|
| [3] |
ani pro nižádnú jinúů věc. Toho mi rač dopomoci pán Bůh všemohúcí, všickni světí.
|
|---|
| [4] |
Jan Žampach z Potšteina byl mincmistrem r. 1512, viz níže str. 418, Jindřich Tunkl r. 1518 str. 427, 429 atd.
|
|---|
| [5] |
2.
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
Přísahám pánu Bohu, Matce Boží, všem svatým v té při, kteráž jest mezi
|
|---|
| [8] |
tímto a tímto, čchož sem svědom, že to chci věrně a právě pověděti toho a jináč
|
|---|
| [9] |
nečiniti ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro dar, ani pro kterü jinü véc. Toho
|
|---|
| [10] |
mi dopomáhej pán Bůh, Matka Boží, všichni světí.
|
|---|
| [11] |
Tyto dvč formule přísah zaznamenány jsou v Registřích ku konci na listech nečíslovaných před rejstříkem.
|
|---|
| [12] |
3.
|
|---|
| [13] |
Hovorková erckauféřka žaluje na Matěje В že by tále její držal. 1511 v květnu.
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
Jakož jest žalovala v rajtunku Hovorková erckaféřka před panem hofmistrem
|
|---|
| [16] |
i jinými ouředníky na Matěje Spáleného, že by její tále držal v Novém dole, a že
|
|---|
| [17] |
by muž její od nich nepustil, a že by z cupusu nebyla napomínána, pravíc se míti
|
|---|
| [18] |
k tomu kukusu spravedlnost. Tu Matěj Spálený odpověděl, že od ní nemá nic, než
|
|---|
| [19] |
že má ten kukus od písaře a pergmistra sobě daný, žádaje, aby při něm zachován byl
|
|---|
| [20] |
vedle práva. Kdež se jest písař i s pergmistrem přiznal, že při tom kukusu nezachovali
|
|---|
| [21] |
se vedle práva, nenapomínavše z cupusu Hovorkové, i dali sú Matčjovi Spálenému
|
|---|
| [22] |
tále. Tu jest Matějovi ten kukus přisouzen. I pověděl jest pergmistr, že já jí chci
|
|---|
| [23] |
kukus svůj dáti, a při tom i třicátou pouštím, nechť tam mají všecko. Při tom se
|
|---|
| [24] |
jim kázalo vystúpiti, kdež majíce ještě zase před ouřad vstúpiti, tu nedočkavše vstú-
|
|---|
| [25] |
pení, zšel svévolně dolův. Actum dominica jubilate 1511.
|
|---|
| [26] |
4.
|
|---|
| [27] |
Petr šenkýř odprošuje Václava havíře, o němž byl šířil klevety. 1511, 30. května. (Lib. I. A. 2.)
|
|---|
| [28] |
Náprava Petra šenkéře Václavovi havéři, kdež jest na něho mluvil řeči nedů-
|
|---|
| [29] |
vodné, odprošoval ho takto: „Pane Václave, tovaryši milý, které sem koli řeči slyšené
|
|---|
| [30] |
a nedůvodné vo tobě mluvil, prosím tebe pro pána Boha i pro Matku Boží, že mi
|
|---|
| [31] |
to odpustíš; nebo já na tebe nevím nic zlého, než mám tě za dobrého člověka
|
|---|
| [32] |
a tovaryše, jako tě mají jiní dobří lidé. A prosím tebe, že ke mně dobrů vůli míti
|
|---|
| [33] |
budeš, že já ji k tobě také chci míti jako k tovaryši dobrému“.
|
|---|
| [34] |
A tu sobě ruky podali k smíření a k jmění dobré vůle k sobě.
|
|---|
| [35] |
Václav k Petrovi: „Milý tovaryši Petře, Bohem ti všecko odpuštěno, a vůli
|
|---|
| [36] |
dobrú chci k tobě rád míti jako k tovaryši dobrému. “
|
|---|
| [37] |
Actum feria VI. dominice Vocem anno Domini 1511 [30. května 1511].
|
|---|
