Facsimile Lines

801

Page

[1]	z roku 1449 a 1450. 245
[2]	10.
[3]	1449, m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Panny Perchtiny píší žertovně Janovi z Rožemberka,
[4]	toužíce po něm, a jak si času ukracují. (L. r.)
[5]	Uroz. p. Janu (?) Žaludovi buď ..... náš ty nejmilejší dd.
[6]	Modlitbu svú vzkazujem vždy poddani. Ródybychme slyšely, by se TMt dobře
[7]	měl, žet my se děkujíc Bohu dobře mame, že po TMti velmi túžíme, milý pane. [Jest]
[8]	mi toho velmi Żel, żet s TMtf sama nemohu mluviti, Zet mi se zdá, Że dobie
[9]	sto let, jakž sem TMti neviděla, a syna mého dobre już tisíc let, jak jsem ho ne-
[10]	viděla. Ač vás nevídám, protoť vás nezapomínám, také neraéte mne zapomenáüti
[11]	pro mü krätkü vieru, to sem pro vydánie. Také TMti věděti dávám, Zet sem se zde
[12]	málo polepšila i se paní, že juž v kostky hráme, že sme se nic lepšieho od Němcóv
[13]	nenuéili [sic]. À milÿ pane, aby pověděl ode mne synu mému modlitbu, a prosímť,
[14]	aby na mého syna laskav byl, žeť zde nic neblázním, jedinét se na TMt chovám,
[15]	kdezt se TMtí shledám, žeť dosti [bláz]novstvie dám. Já Machna Koník modlitbu svń
[16]	vzkazuji, pane mój mily. Dán na Niklspurgu v nedéli oc.
[17]	Panna z Siermarka a panna Machna.
[18]	11.
[19]	1449 m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Perchta otci svému Oldřichovi, že velice po něm touží
[20]	a aby jí nezapomínal. (L. r.)
[21]	Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu otci mému milému buď dán.
[22]	Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane milý! a s pravú vierú bych ráda slyšela,
[23]	by se TMt dobře měl; a jáť se také děkujíc pánu Bohu dobre mám, jedné žeť po
[24]	VMti nemohu odtúžiti a velmi žádám srdečně TMti viděti; nebo bych sama TMt
[25]	nejradši ohledala, kterak se TMt má. A když to nemuož býti, ale tedť jsem k VMti
[26]	proto posla poslala, abych zvěděla, kterak se VMt má. A milý pane, prosím TMti,
[27]	aby mne ráčil nezapomínati a ráčil na mne laskav býti, nebo bych toho nikudy nerada na
[28]	TMti ztratila, než vždy bych ráda tak činila vešem, jakož by se TMti líbilo. A s tiem
[29]	TMt milému Bohu porütém. D. Nyksspurg. Perchta z Rozmberka.
[30]	12.
[31]	1450, 11. Jan, v Mikulové, — Perchta otci svému Oldřichovi, litujíc, že se s ním nemohla
[32]	setkati ve Vidni. (L. r.)
[33]	Ur. p. p. Oldřichovi z R. p. otci mému milému b. d.
[34]	Modlitbu svû vzkazuji, uroz. pane milý. A s pravú vierú ráda sem uslyšela,
[35]	že sej TMt ve zdraví od královy Mti vrátil, a tak jakož mi TMt píše, že jest byl
[36]	TMt na tom ostal, Ze sem měla k TMti tu do Viedné přijetí, a já sem se [k] tomu

Text view • Facsimile