| [1] |
|
|---|
| [2] |
Brtnici pod pána JMt pána z Hradce. A při tom jsú byli tito dobří lidé od pána
|
|---|
| [3] |
JMti vysláni, pána z Hradce: pan Mikuláš Rúbík z Hlavatec, pan Jetřich Dobro-
|
|---|
| [4] |
vocký z Dobrý vody, Bartoš fišmeistr, Matúš písař, strany jedný; a urozený vládyka
|
|---|
| [5] |
pan Jan Kepina, strany druhé pana Erazima z Wolféfova. Kdeż jse jest taková
|
|---|
| [6] |
smlúva stala, že mne Hanzle svrchupsaného pod pána JMti z Hradce propustil А co
|
|---|
| [7] |
jest mi bobral [sic] ped tím časem, že já již Hanzl svrchupsaný o to nestojím; než
|
|---|
| [8] |
jakž jest smláva těmi dobrými lidmi jse stala, tu já držím a držeti chci, já i po-
|
|---|
| [9] |
tomni moji; a panu Erazimovi toho ničímž zlým na budúcí časy, já ani přáteli moji,
|
|---|
| [10] |
připomínati nemáme, ani erbóm jeho. Pakli by bylo hodným svědomím usvěčeno na
|
|---|
| [11] |
mne nebo na přátely moje, tedy bude moci pan Erazim svrchupsaný ke mně se
|
|---|
| [12] |
jmíti jako k takovému, že jsem tomu zápisu dosti neučinil. Kdež já svrchupsaný
|
|---|
| [13] |
Hanzl připrosil jsem urozených vládyk, pana Mikuláše Rúbíka z Hlavatec a pana
|
|---|
| [14] |
Bernharta Zásmuckého [ze] Zásmuk, ty časy ouředníka na Telči, že k tomuto mému
|
|---|
| [15] |
dobrovolnému zápisu pečeti své přitiskli, sobě i erbóm svým bez škody. Jenž dán
|
|---|
| [16] |
leta buožieho tisícého pětistého dvamecítmého, tu sobotu na den svatého Mikuláše
|
|---|
| [17] |
biskupa.
|
|---|
| [18] |
Přitištěna jest 1 zachovalá a 1 porušená pečeť.
|
|---|
| [19] |
261.
|
|---|
| [20] |
Neznámá osoba píše švakrovi svému, že zarmoucena jest zprávou o jeho nemoci, a těší se,
|
|---|
| [21] |
že za týden v Hradci ho uvidí.
|
|---|
| [22] |
Bez místa, 1522. Orig. pap. Fam. Neuhaus.
|
|---|
| [23] |
Munoj zvláště milý švagře, dajž pán Buoh všemohúcí, aby se tak měl, jakžby
|
|---|
| [24] |
sám míti chtěl; neboť bych jistě toho nic méně nepřál, než jako sám sobě. A Buohť
|
|---|
| [25] |
mi jest svědek, že ste mě onehdy tím psaním svým, co se zdraví tvého dotýče, ne-
|
|---|
| [26] |
málo, ale jistě velmi zarmoutil; neboť toho z pravého srdce nepřeji, více nežli by
|
|---|
| [27] |
byl muoj vlastní bratr, toho mi jistě věř. Ale poněvadž pak vždy bezpochyby vuole
|
|---|
| [28] |
v tom boží jest, což tomu máme říci, než v tom i v jiném jeho svatú milost chväliti
|
|---|
| [29] |
a té vuoli jeho svaté se neprotiviti, zvláště, což by se již nemohlo opraviti. Avšak
|
|---|
| [30] |
muoj milej švagříčku, poněvadž si vždy k lidem podobnej, za to tebe prosím, nestíšť
|
|---|
| [31] |
sobě o to tak velmi, jak z tvého psaní tomu rozumím, ale měj ještě dobrú naději,
|
|---|
| [32] |
že se ta cesta najde, a že ty ještě bohdá zdravější budeš, nežli sobě zdraví své
|
|---|
| [33] |
sám pokládáš. Šíře o tom psáti nechci, poněvadž za jiné nemám, než že bohdá onen
|
|---|
| [34] |
tajden v Hradci budem a vás navštívíme. Tu pak bohdá o ty i o jiné všecko šíře
|
|---|
| [35] |
rozmluvíme. Neb což ve mně jest, nepochybuj[i] i o tobě, že by se již se mnou rád
|
|---|
| [36] |
shledal. Jif pak toho vypsati, jak bych rád, hned neumím. — Co se oufadu hof-
|
|---|
| [37] |
mistrského dotýče, ta věc, mám za to, na místě bude, než odsad odjedeme, tak
|
|---|
| [38] |
abyšte nás tím vzácněji a s větší pečlivostí vítali. A ač bych mnoho psáti měl, po-
|
|---|
