[1] |
A. VIII. Psané p. Wiléma z Pernštana r. 1521. 163
|
---|
[2] |
Coż se mého shledání s Tebau dotýče: jistě z potřeby musím jetí. A když
|
---|
[3] |
koliwèk budes chtiti, jà se s Tebau shledám: bych měl tu do Bystiice sjeti, neb
|
---|
[4] |
|
---|
[5] |
Což se mého zdrawi dotýče, děkuje pánu bohu; lépe se mám; ale wšakž
|
---|
[6] |
tak proto, jak znáš wěk můj. A posla tohoto mi hned wypraw, jesté at mne za-
|
---|
[7] |
stane zde. Ex Prostějow, dominica die Scholasticae anno oc. 21.
|
---|
[8] |
|
---|
[9] |
Take mi jest praweno, že někteří: mluwili, aby ta wěc byla odložena, že
|
---|
[10] |
pana Adama tu není také. A Wilém Prusinowsky Ze jest mél réci: na ném-liZ, na
|
---|
[11] |
panu Adamowi sněm záleží? — Toho se pak uptáš, takli jest, čili nent; jakož jest
|
---|
[12] |
tak, — poraučím Tě pánu bohu! (Nro, 127).
|
---|
[13] |
|
---|
[14] |
Panu Přemkowi Prusinowskému: propauští jeho ze služby swé.
|
---|
[15] |
|
---|
[16] |
Pane Přemku, příteli milý! Došla mne řeč, že nyní na tomto sněmu w Olo-
|
---|
[17] |
můci, kterýž jest byl, ti kteříž sau na něm byli, a kteříž sme nebyli, a někteří
|
---|
[18] |
snad i kteříž sau byli, newelmi sme wzacni byli některým.
|
---|
[19] |
Pak došlo jest mne, žeby měl mluwiti k té řeči, když poselstwi dál kněz
|
---|
[20] |
biskup, aby rytířstwo od pánůw odpuštění brali, kteříž sau se pànüm prikazowali,
|
---|
[21] |
a krále za pána měli, a žes Ty řekl, jmenuje mne, žes u mne, a že lehce můžeš
|
---|
[22] |
|
---|
[23] |
Nebylot třeba takowych slow, lehkosti nedotykaje. Jest swobodna wule
|
---|
[24] |
Twá, neb já sem Tě nikdá nelehčil, .a také bych nerád widel, atbych welmi za
|
---|
[25] |
lehkého Tobě jmín měl býti, aneb komu jinému. Znam já to sám, že jest pocti-
|
---|
[26] |
wěji krále pána za pána míti, poněwadž jest wšech nás pán dědičný, Pak tomu
|
---|
[27] |
já se nic neprotiwim, ani co Tobě toho za zlé mám“, ani Zadnému jinému, nez
|
---|
[28] |
Tobě i každému toho rád přeji. | A nerci nepříti, ale i primluwu k JM" uéiniti za
|
---|
[29] |
toho, kteryzby п JM“ chtěl býti, a kdo mne žádal, kterýž mně jest dobrowolně
|
---|
[30] |
slauzil do wule swé, aë sme wsickni u JM" jakožto u pána swého dědičného. A
|
---|
[31] |
w prawdé prawim, že každého radší mám za dobrého přítele, kterýž mi jest do-
|
---|
[32] |
browolně slaužil a upřímně, nežli za služebníka, kterýž mne pánem swým jmenuje.
|
---|
[33] |
Wsak já to znám, že sme wšickni služebníci krále JM“ a poddaní.
|
---|
[34] |
Ale wšak proto z panského i z rytířského stawu, w Čechách i w Morawe,
|
---|
[35] |
mnoho mne za pána sobě berauce, mně slaużi. Kdei ja to wdeéne od nich při-
|
---|
[36] |
21*
|
---|