| [1] |
10 A. VII. Dopisy p. Alse Holickiho ze Śternberka r. 1438.
|
|---|
| [2] |
zbožie záhuby nebudu moci stawowati. Datum w Rataj, sabbato in vigilia S. Mat-
|
|---|
| [3] |
ihaei Apostoli et evangelistae.
|
|---|
| [4] |
Aleš ze Šternberka a z Holic.
|
|---|
| [5] |
|
|---|
| [6] |
Týž opět téže paní napomíná, aby syna swého domůw wzala.
|
|---|
| [7] |
Na Ratajich, 22 Sept. 1438. (Z orig. T?cb.)
|
|---|
| [8] |
Urozenć pani, pani Perchtć z Krawai, newésté mé milé!
|
|---|
| [9] |
Službu swú wzkazuji, urozena pani a newésto mila! Jakoż mi pisei, et
|
|---|
| [10] |
jest pan z Rosenberka psal i prawil, Zeby to ma wuole byla, Ze jest syn twuoj
|
|---|
| [11] |
s ním: tot jest prawda, Zet jest semnü o to mluwil, ale ját sem jemu widy prawil,
|
|---|
| [12] |
żetby najlépi doma byl. A jakož píšeš, Ze sem já i s panem Ptackem wzkazal,
|
|---|
| [13] |
aby u pokoji byla, a že chcme zjednati s swé strany, aby tebe také u pokoji
|
|---|
| [14] |
nechali: wóz, Zet se příčiněwa oba což najwiec móžeme, aťby nepřekáželi; a bo-
|
|---|
| [15] |
jimť se, jestliže syna swého a strýce mého newezmeš domuow, žeť tomu dokonce
|
|---|
| [16] |
nie neuéinime , bychomt tu záhubu stawili. Protożt radím, aby jej wżdy domuow
|
|---|
| [17] |
wzela. Dat. in Rataj, fer. II die S. Mauritii.
|
|---|
| [18] |
Aleš ze Šternberka a z Holic.
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Týž panu Oldřichowi z Rosenberka horliwě píše, že na pozwäni do Prahy k jednání
|
|---|
| [21] |
přijeti nedbal.
|
|---|
| [22] |
Na Kříwckláte, 14 Nev. 1439.. (Z orig. Třeb)
|
|---|
| [23] |
Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožmberka, příteli milému.
|
|---|
| [24] |
Služba má, urozený pane, příteli milý! Psalť sem napřed, dokudž sem ne-
|
|---|
| [25] |
wèdèl o smrti Rakůského, aby přijel do Prahy, chtě s tebü rozmluwiti o wéci
|
|---|
| [26] |
potřebné. Odepsals mi, kdyż domuow piijedu, atbych dal wedéli. A když sem
|
|---|
| [27] |
zwédel o smrti Raküskéno, poslait sem k tobé Janka richtáre z Benesowa, widy
|
|---|
| [28] |
žádaje twé příjezdy do Prahy; a zdà mi sé, pro twé lepši, i zemë této. I roz-
|
|---|
| [29] |
wmiemt já, Ze ty ani swého dobrého dbáš, ani zeme této, pončwadžs nepřijel; než
|
|---|
| [30] |
toliko bojím sě, Ze ty hledis swe wuole a zkaZenie země této, jakož o tobě lidé
|
|---|
| [31] |
mnohokrát mluwie; a jiného nehlediś, neż aby dowedl swé wuole. Milý pane, pusť
|
|---|
| [32] |
od té swé wuole, neb mi sč zdá, že nic nedowedeš, ačť jest na mysli. Pakli
|
|---|
| [33] |
od nie nepustis, bojímť sě, žeť tebů tohoto králowstwie zkaženie pójde. Nebt
|
|---|
| [34] |
mnozí lidé za to mají, že prwní swáda o knieže Rakúské jest tebů. A protoż mily
|
|---|
