| [1] |
Wýklad na práwo žemské české. 495
|
|---|
| [2] |
býwá, ale w téj žalobě pohnaný přísahá, a za sebû dwa očístníky má mieti pod
|
|---|
| [3] |
straceniem pře.
|
|---|
| [4] |
|
|---|
| [5] |
Druhá žaloba býwá z príjma. Z té žaloby i prísahy na kfíži jsú wyňati
|
|---|
| [6] |
wšickni poprawce, konšelé zemští, i ti páni, jižto poprawu mají a jsů kmetowé;
|
|---|
| [7] |
tak že' po tej žalobě na kříží přísahati nemají, než jedno na swé kmetstwie, kon-
|
|---|
| [8] |
šelstwie swá neb na swů poprawu, dwa háky, jinak prsty, na prsy wloziec, wzieti
|
|---|
| [9] |
bez zmatku; a toho. jim mâ wèteno bÿti. Ale jiní wsickni musie na kříži přísahatí
|
|---|
| [10] |
se zmatkem, tak jakož žaloba záleží, Tak žaloba má býti: »Ondřej z Sak žaluje
|
|---|
| [11] |
na Kříže z Rudy, že když Jan z Suché učinil jemu škodu swů mocí bezpráwně na
|
|---|
| [12] |
jeho dědině w Sakách, a ta škoda na koniech, na rozličných stiiebernych kleno-
|
|---|
| [13] |
tiech a na rozlióném domowitém mábytce za sto hriwen striebra; a on tu škodu
|
|---|
| [14] |
ot nèho prijem i Ziwe: mluwilit co proti tomu, prosit práwa.« A tak jinak méniec,
|
|---|
| [15] |
jakz se komu zdà podlé jeho práwa.
|
|---|
| [16] |
21. Žaloba ze škody na dědinč.
|
|---|
| [17] |
»Jan z Prahy žaluje na Petra z Týnce, že kázal mocí swů Janowi otnikudž
|
|---|
| [18] |
učiniti jemu škodu bezpráwně na jeho dědině w Záhoří, nebo na králowč Wácla-
|
|---|
| [19] |
wowé Českého dědině w Praze, když se tu byl ptihodil« A tu škodu polož, na
|
|---|
| [20] |
čemž chceš, jakžť jest treba, neb jakż twa prawda zdleżi. A w tój žalobě nic ne-
|
|---|
| [21] |
móž zmatečného býti, lečby řečník žaluje se dskami se dělil, a strana, nebo řečník
|
|---|
| [22] |
strany, žádal desk čtenie, aneb żeby škody nebyly opowčdieny.
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
W těch we wšech žalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest třeba k řeč-
|
|---|
| [25] |
níku se utéci, tent swü mzdu wezma, Zalobu stwoii, wżdy wiece Iżi neż prawdy;
|
|---|
| [26] |
a to jest jistě z obyčeje pohanského, kdež jsü práwa nalezena k libosti, ale ne ku
|
|---|
| [27] |
prawde, a tak i dnes traji do proměny panské.
|
|---|
| [28] |
29. O položení roku k newiné.
|
|---|
| [29] |
Po těch po wšech žalobách, když již projdú na súdč, a k newinč se položí
|
|---|
| [30] |
pohnaný proti pówodowi, rok bude dán ka přísaze, na prwé malé neb weliké roky,
|
|---|
| [31] |
jakž se přihodí. A na tom roce straně obě, tak dobře pohnaný, jako pówod, mají
|
|---|
| [32] |
se swü opowédi postawiti u primy, aé bude, u wratech králowých na hradě, kdež
|
|---|
| [33] |
úřednici menší budů; a tu se i jménem swym, i otkud, i proti komu jménem a
|
|---|
| [34] |
otkud, opowedieti. Pakli primy nebude, ale do kaple jiti na sieh králowu, a tu
|
|---|
| [35] |
státi před úředníky a před oltářem, a z práwa napomínati. A jakż tu ürednici po
|
|---|
