| [1] |
40 A. VII. Dopisy p. Alse Holického ze Šternberka r. 1449.
|
|---|
| [2] |
neráéis odporen byti, znamenaje tak mnoho zlćho, coby z toho mohlo pojili tóto
|
|---|
| [3] |
zemi i obywatelóm jejím; ježtoť se to i nás wšech dotýče. Na to pane prosíme
|
|---|
| [4] |
amysla wascho spěšné odpowědi. Dat. Wlasim, fer. secunda post diem b. Procopii.
|
|---|
| [5] |
Aleš ze Šternberka a Oldiich z Kralowic.
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka: o wolení osob, ku králi Římskému jeti mají-
|
|---|
| [8] |
cích, o p. Mikulášowi z Lobkowic, jenž k oběma jednotám byl přiznal se, a w dusce
|
|---|
| [9] |
důtka o odtahowání opraw, jímž p. Oldřich se winí.
|
|---|
| [10] |
Bez místa, 21 Nov. 1449. (Z orig. Třeb.)
|
|---|
| [11] |
Urozenému päny, p. Oldtichowi z Rosenberka, ptieteli mému zwláště milému.
|
|---|
| [12] |
Službu swů wzkazuji, urozený pane а přieteli zwláště mily! Wzkäzals mi
|
|---|
| [13] |
po Düpowcowi, zádaje abych poslal napsány ty jistě, kteřížby z nás měli jetí ku
|
|---|
| [14] |
králi Římskému, aby těm gleitowé zjednání a dani byli oc. Mily prieteli! wsak
|
|---|
| [15] |
muožeš sám tomu rozomél i wédéti, zet to na mné nenie, bycht jà je sam mohl
|
|---|
| [16] |
a mel wydáwati, ktoZby jeti meli, a bychom sé nynie meli o to sjeti, Ze to Буи
|
|---|
| [17] |
nemuoZ, poněwadž lo má tajně priwedeno a zwédieno byti, co bude w tom krále
|
|---|
| [18] |
Římského úmysl. ProtoZ mily prieteli, kdyz ty sé wrátià zas& a mé a p. Jirika
|
|---|
| [19] |
zprawis, s čím zasé prijedei, a budeli pak toho potiebie, tepruw my snóm sobě
|
|---|
| [20] |
udélajice, k té jiezdě osoby budů moci woleny a jmenowany byli. Ale jit toho,
|
|---|
| [21] |
piieteli milý, sám udělati nemohu, bycht koho nynie jmenowal a na psani dal.
|
|---|
| [22] |
A také mily prieteli, jakoZ na mé i na syna mého Nikolaj Zaluje: coZt koli na nás
|
|---|
| [23] |
zaluje, shledat s¢ to, Zet nam na tom krátko činí a kiiwč na nás Zaluje. A bychomt
|
|---|
| [24] |
my jemu pak co byli winowati, jehož bohdá w ničemž nejsme, nemèlthy on proto
|
|---|
| [25] |
mily prieteli tobé zalowati na nás; wčěda dobře, kterak jest pod swü ctí a wera
|
|---|
| [26] |
mné zwláste a p. Jirikowi také zwlásté slibowal w naši: jednotu, z kteréžto pro-
|
|---|
| [27] |
pustèn nebude. A táž nase jednota ukazuje, ačby který z naší: jednoty: druhému
|
|---|
| [28] |
co učinil a prowinil, Zeby mél to na p. Jirika wznesti a po p. Jifikowi oprawu
|
|---|
| [29] |
phijieti. Ale neniet diw, Zet sé on nad swü ctí a wérü tak lehce zapomanul
|
|---|
| [30] |
jest: neb wieś pane dawni piislowie, žeť z bláta muškát nebude. A wšakť jemu
|
|---|
| [31] |
o tom jeho cti a wiery zapomanuti smlčáno nebude. Datum fer. quinta ante
|
|---|
| [32] |
festum S. Andreae apostoli. i
|
|---|
| [33] |
|
|---|
| [34] |
(Duška) A milý pane, přewelmi mně se to zle líbí, Ze sé oprawa těch
|
|---|
| [35] |
přečiněných wèci odtahuje, a my widime Ze toho wždy wiece přibýwá, a času
|
|---|
| [36] |
k jednání toho nám wždy ubýwá, až snad i primerie wyjde. Ale mnü ani туш
|
|---|
