| [1] |
6 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438.
|
|---|
| [2] |
čina byli: ktožť tč toho zprawuje, tenť w hrdlo lže, jako z kurwy syn zrádný; nebť
|
|---|
| [3] |
jest netajné w této zemi, že jswa wa hrdel i statkuow nasazowala pro dobré a
|
|---|
| [4] |
řádné země 1610, а nikdy w jiném nalezena nejswa, aniž nalezení budem. A wież
|
|---|
| [5] |
pane dobře, na čem sme se ustanowili w Praze i rozjeli; tot my tak drżeti i konati
|
|---|
| [6] |
minime, a nämi to sniti nemä pro ièädné wëci, kromè leèby knieZetem Raküskÿm
|
|---|
| [7] |
seslo, tutby JM‘ sám sobě winen byl, ale ne my JM", nebt my se tóch umluw,
|
|---|
| [8] |
kteréž sů se w Praze staly, pustiti nemienime. A jestli žeťby nám nebyly držány
|
|---|
| [9] |
a tak konány, musilibychme ku pomoci wzieti, ktožby nám toho pomáhati chtěl a
|
|---|
| [10] |
slážiti k tomu, abychme wzdy téch umluw Prazskych odtištění nebyli ižádnů mocí.
|
|---|
| [11] |
A dále mi píšeš, atbych psal nowiny. Wsódeuit dźwśm, Zet jsü w Praze koniele
|
|---|
| [12] |
zjimali, Welwara, Hedwiku, Smolare a jinych drahně podlé toho; a ty sů wen
|
|---|
| [13] |
z města wyslali, jedni prawie že na Žebrák, a druzí že na Karlštyn. A také mě
|
|---|
| [14] |
zprawuji, żeby se obec z toho bůřila, a prawiece, ze se jest tomu méstu toho
|
|---|
| [15] |
nikdy nepřiházelo, by kteří jich špoluměštěné jměli jinam wydáni byti k tresktàni.
|
|---|
| [16] |
A takéť nowiny wedeti dáwám, že ti, kteříž sü se na sném byli sjeli do Chrudime,
|
|---|
| [17] |
někteří ustanowili sů sobě sněm jiny w prwni nedeli w puostě, a z toho sněmu
|
|---|
| [18] |
mají po krále Polského poslati, aby přijel nemeškaje a cožby mohl najsilnèjie; neb
|
|---|
| [19] |
jest on k nim swé poselstwie udelal, Zeby prijeti chtěl, když jemu wzkáží. | Protož
|
|---|
| [20] |
zdáliť se, obešli knieze Raküské, chcelit sobé s naší zemí konati, at kona a ne-
|
|---|
| [21] |
meski; a nebudelit rychle konati, żet zmeski. A také mily pane, zdaloby mi se,
|
|---|
| [22] |
by psal knieZeti Raküskému, aby pant nasi králowü ostawil pri téch umluwách,
|
|---|
| [23] |
kteréZ sú se w Praze staly, a mimo to J*M" netiskl; neb jestliże mimo to J*M' uta-
|
|---|
| [24] |
dinkuje neb utiskne, spojit se nás mnoho s těmi, kteříž: proti JM" mienie byti
|
|---|
| [25] |
s krälem Polskÿm, jeztobychme toho sic pro izädné wèci neučinili, než proto,
|
|---|
| [26] |
kdyżby J“M' mimo umluwy Pražské utištěna neb utadinkowana byla. A wżdyt
|
|---|
| [27] |
pane wěřím, Ze téchto wéci, kterézt pii, na mé nepronesei, neb wies, iet jà pred
|
|---|
| [28] |
lebü nic nelajim, a wseckot zjewuji, jako tomu, jemuZ welmi wérim. A takét wè-
|
|---|
| [29] |
déti dáwám, Zet jest pan Ptaëek Sirnoëka panosi swého byl poslal do Prahy, a Zej'
|
|---|
| [30] |
byl zjednal s knězem Bedrichem a s jeho rot Prażanóm primiiie do s. Jirie, a
|
|---|
| [31] |
oni sü ho prijeti nechtěli; a toť mi se zle libi, proto ze Dedrichowi nenie co
|
|---|
| [32] |
bráti, a PraZanóm jest, a tudy se zemé hubiti bude. A dálet tebe prosím, ktožť-
|
|---|
| [33] |
bykoliwék o nás co zlého mluwil, newér a odmlüwaj; nebt my w jiném nebudewa
|
|---|
| [34] |
nalezena, než jakožť teď swrchu píši. A také wieš, žes tyto Рей w Praze prwé
|
|---|
| [35] |
odemne slýchal, a tak sem se s tebů rozjel. A mas shledati, nezkazilit sobè Ra-
|
|---|
| [36] |
kůský sám těmi běhy, kteřížt jsů swrchupsáni, žeť náma zkázy mieti nebude; né
|
|---|
| [37] |
budemeť jemu radse slüziti a pomáhati, ačť nás žádati bude, neżlibychme proti
|
|---|
