| [1] |
B. IV. Snómowni wóci České r. 1450. 273
|
|---|
| [2] |
wżdy i s Mišenským ku přímiří swolili do jiného jmenowitého času, nežli s stranů
|
|---|
| [3] |
nám odpornů. Neb by ty wéci a to obé spolu, pře Mišenského i nás obů stran,
|
|---|
| [4] |
na jednom roce obtiežné a nemožné bylo jednati, tomu každý muože rozuméti.
|
|---|
| [5] |
A widůce nás i w tom opčt powlowné, z toho sú nám pak podali a na nás žádali
|
|---|
| [6] |
toho, jestližebychom s Mišenským na tom uloženém roku miesto a konec wzali a
|
|---|
| [7] |
měli, tehdy abychom proti němu potom do jmenowitého a do určeného času ne-
|
|---|
| [8] |
bywali, ani na něho pomáhali. Odpowed jest nase byla na to, že nejsme tak swé-
|
|---|
| [9] |
wolni, kdyžbychom již konec a miesto měli s tim Misenskÿm, bychom swéwolně
|
|---|
| [10] |
na něm jakých nesnází hleděti chtěli; než bychme jim takowym během, jakož sú
|
|---|
| [11] |
na nás žádali, zawázali, nejsme jim toho powinni. Neb takowe zawäzanie netoliko
|
|---|
| [12] |
swobodným, ale wězňóm a přemoženým lidem jest přieliš obtieZné, a nàm pak i
|
|---|
| [13] |
nad to welmi neslušné a nehodné; a mybychom tehdy do toho určeného času,
|
|---|
| [14] |
ačby se zemi České, nebo kterým přáteluom našim ой Misenského sè dalo jaké
|
|---|
| [15] |
bezprawie, nemohli jim nic ku pomoci ani platni bjti. Toho si strana nim od-
|
|---|
| [16] |
porná opustiti a oblewiti nikoli nechtěli, skrze to k roztrku konečnému weduüce,
|
|---|
| [17] |
jakoz jsü i to priwedli. A nám sè jest to zdálo i zdá neprawé, neslušné a ne-
|
|---|
| [18] |
hodné jim k tomu swoliti a zawázánu byti. A tak pro ten kus, jenž sě dotýče
|
|---|
| [19] |
cizozemce Němce, dáwnicho nepřietele a zhůbce koruny a králowstwie Českého,
|
|---|
| [20] |
a našeho odpowědného nepřietele, stalo sě jest roztrženie a nepokoj w této zemi,
|
|---|
| [21] |
dali buoh ne mnt, ani jednoti nasf, ani ubrmany dwéma od nás wydanými; jakož
|
|---|
| [22] |
to již každý, kohož tato zpráwa dojde, muož očitě wěděti a lehkým a prostým
|
|---|
| [23] |
rozumem dosáhnůti, žeť sme my tiem zlým, kteréž sě jest počalo a dale pohiiechu
|
|---|
| [24] |
puojde, bohdá newinni, a wěrně jest nám líto toho; doufajíce každému dobrému,
|
|---|
| [25] |
że nam takowého zlého litowati pomohü, a to w swé paměti mieti budů. A wy-
|
|---|
| [26] |
šlaliby kteraká jiná řeč nebo psanie tomuto odporná od kohožkoliwěk , abyste sč
|
|---|
| [27] |
wěřením swým k odporné zpráwé nechtéli a nerodili prichyliti. Nebt jest toho
|
|---|
| [28] |
bohu milému a dobrým lidem swědomo, Zet sü sé tyto wéci ted popsané w prawdé
|
|---|
| [29] |
tak ďály a staly, a muož to wšechno i wiece, ježto jest tuto pro dlühost pisma
|
|---|
| [30] |
opuštěno, dálibuoh časem swým širšími zpráwami býti dowedeno a prowedeno,
|
|---|
| [31] |
Také smluwni list we Hradci udělaný swédéi, staloliby sé a preóinilo komuzkoli
|
|---|
| [32] |
z našich stran co w ptimifi umluweném a zaručeném , že má to opraweno býti
|
|---|
| [33] |
wedle rozkázanie swrchupsaných panuow čtyř ubrmanuow společnicho a jednoswor-
|
|---|
| [34] |
ného, we čtyrech neděléch od proZalowanie. Wieme a jisti jsme tiem, Ze jest
|
|---|
| [35] |
to dwčma našimi ubrmany neschâzelo ani sešlo; a jedni bez druhých neměli sů
|
|---|
| [36] |
moci kázali oprawowati. À na to nám přemnohá přečiněnie dály sů sě od strany
|
|---|
| [37] |
odporné; a rowné téZ, jakoZ i wypowéd, takéz i oprawenie sé nàm nestalo. Neb
|
|---|
| [38] |
tiem wZdy jest odtahowáno na takowy nekonec, o némZ swrchu prawi a jisti duo-
|
|---|
| [39] |
wodowé jsü wypsäni. NébrZ wÿpowëd opèt w Jihlawë- wsemi étyfmi ubrmany
|
|---|
| [40] |
А. C. II. 35
|
|---|
