| [1] |
272 B. IV. Snimowni wici Ceskć r. 1450.
|
|---|
| [2] |
nebo do Budějowic, anebo do Plzně. A na tom jest sś drahnś dliho drżal, nikam
|
|---|
| [3] |
jinam swoliti nechtě. I ted s& opét nalezà prawy a jistý duowod toho, že strana
|
|---|
| [4] |
Oldrichowa z Hradce i s ním i s jich ubrmany neměli jsů hned nižádného úmysla,
|
|---|
| [5] |
ani chtiece, aby ty wóci mezi nami ku konci piiwedli a piiwesti chteli w Pelhii-
|
|---|
| [6] |
mowe; ponswadź, jakoż sé tu rozumem lehkým a snadným każdy domakati muoż,
|
|---|
| [7] |
swolowali jst s& w Plzni w puoste o miesto ku potomniemu sjezdu neb sněmu
|
|---|
| [8] |
k srownání těch záští mezi nami, a mówie i powinni bywie tu w Pelhiimowe ko-
|
|---|
| [9] |
ncény konec a wypowéd mezi nimi udólati o swóltiem Jiří minulém ; wedüce ubr-
|
|---|
| [10] |
manć, że potom wiece moci niZádné nemají, wedle wykazanie smluwnieho listu. A
|
|---|
| [11] |
nami ani ubrmany našimi nic jest neschazelo a neseślo; jakoż pak to basem swym
|
|---|
| [12] |
w prawdč bude moci býti okázáno a širšími zpráwami dowedeno. A což pak z toho
|
|---|
| [13] |
muoZ jin¢ho rozumieno byti a wódieno, neż że si Oldiich ze Hradce s swi strani
|
|---|
| [14] |
nepatřili konce, alebrž zřetedlně nekonce st hleděli a rozwżenie; a to si napo-
|
|---|
| [15] |
sledy wždy okázali. Neb když sme jiZ suobü stranů zasě k smlüwè a ku ptimitt
|
|---|
| [16] |
dalsiemu byli piiwedeni na konec a k uklidu pokojnému, a k ohläseni také lidu
|
|---|
| [17] |
již zwonèno i trúbeno bylo: potom pak nazajtiie réno uwrhli sû näm w to Němce
|
|---|
| [18] |
cizozemce, zejména markrabí Fridricha Mišenského; kterýžto Mišenský i s předky
|
|---|
| [19] |
swymi koruny a krälowskwie Českého starodäwni zhübcee a neptietelé byli jsû, a
|
|---|
| [20] |
nynie pak od drahné chwile nas a jednoty naàie zjewny a odpowedny nepiietel
|
|---|
| [21] |
jest. I chtěli sů a stáli sů o to, abychme iny s tim Misenskym w tóż piimiiie a
|
|---|
| [22] |
w tüz smlüwu jako i s nimi nerozdielné wstüpili. A tu sme tepruw zwédéli, ze
|
|---|
| [23] |
sit s& s nasimi nepiátely k záhubé zemské spojili. Pies to prese wšechno naše
|
|---|
| [24] |
poselstwie, kteréž sme učinili ku p. z Rožmberka i do Plzně k nim na sněm jich
|
|---|
| [25] |
listowně i po dobrých, urozených a znamenitých osobách, dáwoajíce jim wèdèti, Ze
|
|---|
| [26] |
zpraweni jsme, Zeby 5ё chtěli s takowym nasim neptietelem zjewné odpoweédnym
|
|---|
| [27] |
spojiti; žádajíce i upominajice, aby toho necinili, dle nasie smlüwy i piimitie za-
|
|---|
| [28] |
psaného, a dle jiných sluinych wóci, kteréž jsů mezi námi některými zwliste w Ji-
|
|---|
| [29] |
hlawè sè staly, a jmenowitè mir mezi mnů a p. z Rozmberka: nic sů sč na to
|
|---|
| [30] |
neobrátili. Jeżto i tu jeden opět prawý a jistý duowod jest toho, Ze sů ku konci
|
|---|
| [31] |
neměřili jití a konati w Pelhrimowé o S. Jiří, wedle wykäzanie smluwnieho listu
|
|---|
| [32] |
a podwolenie ubrmanského. Neb by byli měli žádost a úmysl ku konci jítí w tom
|
|---|
| [33] |
¢asu, dokud si ubrmané moc méli wedle wykázanie smlüwy: tehdy by sobě Mi-
|
|---|
| [34] |
&euského neprietele našeho ani jinych na nas nejednali, a s nimi sč proti nám
|
|---|
| [35] |
nespojowali, k roztržení a k nepokoji takowému, jakoZ jej wsichni pohriechn pied
|
|---|
| [36] |
sebü widime. Neb jest w prwnich smlüwách ani w primirich Misensky s nimi ani
|
|---|
| [37] |
oni s ním nebywali; nébrZ niZádná zmienka nikdy jest prwé o Misenském w tom
|
|---|
| [38] |
sé nedála. A wiak i w tom sme my sé meli a okázali, prielis k jich wuoli sé pre-
|
|---|
| [39] |
dáwajice, jako ti, jenžby pokoj raději neżli nepokoj widéli. A proto sme wsak
|
|---|
