| [1] |
В. Ш. Snómowny wici Ceskć r. 1440. 267
|
|---|
| [2] |
10. It. cożby tóto koruny se dotykalo, aby JM' ráčila o ty wsecky wéci,
|
|---|
| [3] |
swétské i duchownie, s radû Cechôw zemč této èiniti.
|
|---|
| [4] |
11. № o wsecky wézné, kteriZ sü w jinych okolnich zemiech zjimáni,
|
|---|
| [5] |
aby JM' o né ráéil státi, aby prázdni byli.
|
|---|
| [6] |
12. (P. S. It. také aby JM' ráéil ty zápisy a zástawy wyplatiti, aby mohla
|
|---|
| [7] |
JM* tiem lépe kralowati.)
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
Králowá Alžběta napomjná stawy České, aby při wolenj krále ničeho s knjżetem Ba-
|
|---|
| [10] |
worským před se nebrali, cożby bylo proti gegjmu i syna gegjho dédickému
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
W Haimburce, 27 Aug. 1440.
|
|---|
| [13] |
Elizabeth z bozie milostie krälowä Uherskà oc. dédièka krälowstwie Ce-
|
|---|
| [14] |
ského a kneżna Rakuski oc.
|
|---|
| [15] |
Urozeni, stateční, slowútní, opatrní a wérni zwlásté mili! Srozuméwie
|
|---|
| [16] |
ondy, ano sněm zemský w Praze sebraný, i ti kteří sů tu byli, o krále budu-
|
|---|
| [17] |
cieho té země jednajíce, před se wzali sú ujce našeho kněze Albrechta Bawor-
|
|---|
| [18] |
ského: i hned sme posly swé do Cech poslali jmenowité, kterébychme i prwé
|
|---|
| [19] |
rádi byli tam poslali, bychme od Uhruow nebyli hindrowáni; jakož pak tíž po-
|
|---|
| [20] |
slowé tudiez was těch příčin dobře zprawiti mohli. Potom také slyšiece, ano to
|
|---|
| [21] |
wolenie sie již zjewuje, opět sme po Hanuškowi služebníku našem do Čech wám
|
|---|
| [22] |
psali, oznamujíce naši i syna našeho milého sprawedliwost, a prosiece, abychme
|
|---|
| [23] |
od nie mimo práwa starodáwná té zemë odtistèni nebyli. Pak již nás došlo jest,
|
|---|
| [24] |
kterak ani to poselstwie naše, ani písmo w tom wás ani jinými nehnulo, než že
|
|---|
| [25] |
to wolenie již ohlášeno jest, a že ste na to k jmenowanému ujci našemu wyslani
|
|---|
| [26] |
do Küby, abyste jej za pána prijeli a snad i do Čech uwedli, jakož slyšíme. Kte-
|
|---|
| [27] |
réžto wěci těžké a nám i wšem jiným dosti jsů diwné; poněwadž my i syn náš
|
|---|
| [28] |
i děti naše před pánem bohem máme práwo swětlé a nepochybené dědické po
|
|---|
| [29] |
pradědiech, dědiech, otci i jiných předciech našich, také po starodáwních prá-
|
|---|
| [30] |
wiech a zlatých bullách, kterýmiž země Česká wysazena jest; tak že se wolenie
|
|---|
| [31] |
žádné sprawedliwé státi nemóž, dokudž které plemeno rodu krälowského
|
|---|
| [32] |
zuostáwá, a zwláště také proti starým zápisóm Ceské a Rakuské země, od wašich
|
|---|
| [33] |
předków slawně utwrzeným. Protož wás napomínáme, což najsnažněji móžem, žá-
|
|---|
| [34] |
dáme i prosíme s pilnosti, abyšte těch wěcí odpadli, a s ujcem naším, kterémuž
|
|---|
| [35] |
sme i prwé i nynie o to psali, jej tuze napominajice, nic nekonali, jeżtoby proti
|
|---|
| [36] |
práwu našemu dědičnému a k nesnázi a roztržení té země přijítí mohlo; než aby-
|
|---|
| [37] |
šte k nám a k synu našemu, jakožto prawym dédicóm té země hleděli. A my
|
|---|
