| [1] |
132 A. IL. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
|
|---|
| [2] |
swúj, já wám také swúj oznámim, pak wy toho již wúli mčjte učiniti neb nechati,
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
Milí páni Hradečtí! Nehrozte tčmi obcemi tak welmi! Wsak mne bohdá
|
|---|
| [5] |
newyhrozíte odnikudž, ufámť toho pánu bohu, wy aneb někdo ještě hrdší nežli jste
|
|---|
| [6] |
wy; neb já obcím ważim i każdemu z obci ważich jistě bych se radsi zachowal,
|
|---|
| [7] |
nežli bych se z aumysla ztratil.
|
|---|
| [8] |
Hrdych psaní mně žádných třeba neni, neb čas k tomu neni a neslauzi.
|
|---|
| [9] |
Paklibyste wy jej sobé chtéli wziti, jistě bych o to se málo staral; ale držme se
|
|---|
| [10] |
způsobu lepšího. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Laurentii. (Nr. 78.)
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Což se toho ostrůwka dotýče, napsali ste mi ceduli: pak znáte sami jed-
|
|---|
| [13] |
nani, kteráž jsau bywala, dnes na tomto züstáno a zytra hned na jiném. Pak
|
|---|
| [14] |
toliko sem já již prací měl a posílání, ježto žádnému Říšskému knížeti nebylbych
|
|---|
| [15] |
toho powinowat činiti, co sem já wám činil, chtě se rád wám zachowati. Pak
|
|---|
| [16] |
poněwadž znám, že naše jednání jest daremné; než toho jà neodpirám, co? se toho
|
|---|
| [17] |
ostrůwku dotýče, kteříž dobří lidé na to wyjedau, nač mají nyní pohleděti, chce-
|
|---|
| [18] |
teli o ten ostrůwek na nich přestati, já také chci přestati, což se jim za spra-
|
|---|
| [19] |
wedliwé zdati bude wam za to učiniti. Jedné mi jmenujte osoby, kteréž se wám
|
|---|
| [20] |
zdadi, mohauli jmenowáni byti, Ze já (na) nich také budu dosti míti; jedné at se
|
|---|
| [21] |
tim nedlí, neb jà mám odjezd před sebau. Ex Pardubic, feria VIta die Laurentii.
|
|---|
| [22] |
|
|---|
| [23] |
Mësfanûm Hradeckym: též gako we předešlém psanj.
|
|---|
| [24] |
|
|---|
| [25] |
S. s. w. maudii a opatrni pani Hradeét, pratelé moji mili! Bych na wase
|
|---|
| [26] |
psaní wám měl odpowěd dáwati, jistě bych dal; ale znám takowá psaní pod prá-
|
|---|
| [27] |
wem jsau neužitečná. Pak wy při swém rozumu stůjte, já také při swém zůstanu,
|
|---|
| [28] |
pokudž mi toho pan buh ptiti radi na tento čas.
|
|---|
| [29] |
Piitom mi píšete, abych wám za zlé nemèl, Ze wy w swém také oprawo-
|
|---|
| [30] |
wati chcete: ba dělejte w swém, třeba sobě zámek stawějte, což není jedno proti
|
|---|
| [31] |
|
|---|
| [32] |
Kdeż mi pak píšete, jmenujíce osoby: pan Zaječický, ten nemůž býti, jest
|
|---|
| [33] |
člowěk starý ; wšak je na těch dosti, na panu Litoborském, na panu Tamchynowi,
|
|---|
| [34] |
a na panu Přibkowi, budeli moci byti, pakli nebude moci býti, ale ta dwa; pisteZ
|
|---|
| [35] |
wy jim ode mne, a já také budu psáti panu Pribkowi od wás. Ale ten rok ne-
|
|---|
| [36] |
müZ byti, neZ od zyttka w témdni, t. j. ten ütery pred s. Bartoloméjem; neb jà
|
|---|
| [37] |
|
|---|
