| [1] |
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520. 129
|
|---|
| [2] |
králowstwi. Neb jistě jest hůře, než by kus země spáleno bylo, s takowými wěc-
|
|---|
| [3] |
mi, kteréž jsau se začaly. A my swé statky majíce, uemáme jich pro ten faleš,
|
|---|
| [4] |
neb ze sta jeden těch peněz nezná. Tak pohříchu, jakž se w této zemi jedno
|
|---|
| [5] |
opatruje, tak se opatruje i druhé, a rozum Rendlůw ten nám ukazuje to opatro-
|
|---|
| [6] |
wäni. Neb dnes některé osoby lotry nařkne, a na zejtří jej уу radě mají beze
|
|---|
| [7] |
wseho wýwodu s sebe o to. Pane bože wšemohaucí, račiž nas w jiný způsob
|
|---|
| [8] |
zriditi w tomto králowstwi! Ex Pardubic, dominico post festum s. Jacobi. (Nr.73.)
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Panu Janowskému starijmu: stézuge si, Ze pan Stépan Andél z Ronowce smlauwu
|
|---|
| [11] |
gjn ucinénau splnitüi prodlewa.
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Pane Janowský, příteli můj milý! Přálť bych jistě dobrého. Smlauwu, kte-
|
|---|
| [14] |
raužs mezi mnau a panem Štěpanem Andělem udělal, tak sem ji we wšem za-
|
|---|
| [15] |
chowal. Ale pan Anděl po té smlauwě, když čas wyšel, domu mi jest neosadil;
|
|---|
| [16] |
žádal mne za prodlení doněkud, kdež i ten čas prošel. Potom sem jej napominal
|
|---|
| [17] |
psaním i ustním poselstwim, nejednau ale několikrát: ničemu se dosti nestalo. Pak
|
|---|
| [18] |
k sobě umí přijíti, i o to mluwiti; i zdá mi se, žeby byl též powinowat zase od
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Pak ja se tobě opowidám, milý pane Janowský, jakožto smluwci w tom,
|
|---|
| [21] |
Ze jà se w swüj düm uwäZi. Ale prosím tebe, napomeň jej, ať se tomu dosti
|
|---|
| [22] |
stane, čemuž se má dosti stáli od něho; neb bych, pán bůh zná, jej i každého,
|
|---|
| [23] |
při sprawedliwém rád zachowal; ale kdož nechce sprawedliwého od sebe činiti,
|
|---|
| [24] |
těžké jest to trpeti. Než ještě aby wždy znal, že mně se nechce jiného, než
|
|---|
| [25] |
sprawedliweho od sebe činiti, a sprawedliwé k sobě prijiti: nadto ještě chci toho
|
|---|
| [26] |
showční míti do čtyř i do pěti neděl, až i do s. Wáclawa. Pak již do toho času,
|
|---|
| [27] |
jestli že by se tomu dosti nestalo, již mau tuto opowěd w paměti měj, za to
|
|---|
| [28] |
prosím. Ex Pardubic, fer. IVta die s. Petri in vinculis 1520. (Nr. 74.)
|
|---|
| [29] |
|
|---|
| [30] |
P. Wáclawowi Andělowi z Ronowce: oznamuge, že pro geho wrtkawost ode wšeho
|
|---|
| [31] |
dalšjho s njm gednánj odstupuge.
|
|---|
| [32] |
W Pardubicjch, 1 Aug.
|
|---|
| [33] |
P. Wáclawe Anděle, příteli mily ! Žádost swau w paměti míti můžeš, kte-
|
|---|
| [34] |
raužs na mne učinil před panem Hynkem Andělem, kterýž jest na Morašicích, což
|
|---|
| [35] |
se té roli dotýče, kterauž od Pielauči držíš: pak wydánť jest přípis tak a takowý,
|
|---|
| [36] |
17 *
|
|---|
