EN | ES |

Facsimile Lines

792


< Page >

[1]
34 А. 1. Psany cjsaïe Sigmunda r. 1431, 1432.
[2]
39.

[3]
Témuž pjše o wytrženj knjžat a wogsk z Čech, o roku do Frankfurtu ke dni s. Hawla
[4]
uloženém, o cestě swé do Lombardie a g. w.
[5]
JF Normberce, 1431, 28 Aug.

[6]
Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský,
[7]
Cesky oc. král.

[8]
Urozený wčrný milý! Jakož si nám nynie psal o tom wytrzéni knieZat a
[9]
wojsky z Cech oc. dáwámet wédéti, Ze sme toho nemälo zarmüceni; a knie-
[10]
żata i kardinál zde u nás byli a nás siem i tam zprawili, wsak žádný nás toho
[11]
prawé nemohl zprawiti, neZ Ze sie sami tomu diwie, kterak nebo proč wyjeli
[12]
z země, nemajíc žádné nůze. Protož jakož sám píšeš w swém listu, tehdy nenie
[13]
nez pro nase hiiechy. Wsak weci nemienime tak opustiti, ani tak lehce od-
[14]
padnüti, nez zasie skutečněji predsiewzieti. A na to sme opět rok do Frankfurta
[15]
polozili den s. Hawla nynie piístieho. A my dnes odsud pojedem piedsie do
[16]
Augsburka a däle do Feldkirchu; smluwimeli sie pak z Melanskym, tehdy pies
[17]
bory do Lampart pojedem, a swü raddu do Frankfurta na ten rok poslem; pakli-
[18]
bychom sie nesmluwili, tehdy sami k tomu roku potáhnem. Než chutně wóz, że
[19]
bohdá wždy nenecháme, jako wěrného našeho milého. A o Plzni wóz, że sme
[20]
jich wěc nynie tak zjednali, kak sme mohli; wšak wesele domów jedů. A o Bu-
[21]
dějowice také sme psali synu našemu, aby také tu prihlédl; a coz my jim také
[22]
mózem pomoci, to rádi učiníme. A co nowého zwies, to náàm daj wèdèti. Dan
[23]
w Normberce, den s. Augustina, let králowstwí našich oc.

[24]
Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik.
[25]
Nobili Ulrico de Rosenberg,
[26]
fideli nostro dilecto.
[27]
40.

[28]
Panu Haskowi z Waldèteina: o nesnázi mezi knjetem Rakauskym a p. Menhartem
[29]
ze Hradce, o zboru Basileyskóm, że piedse pigde, o tażenj swćm do Rjma ag. w.
[30]
W Placencii r. 1432, 24 Febr.

[31]
Sigmund z bożie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a
[32]
Uherský, Český oc. král.

[33]
Urozený wěrný milý! Psal nám urozený Menhart z Hradce, kterak s zám-
[34]
ków syna naseho kniežete Rakúského jsú jemu mnoho lidí zjimali, nékoliko wozów
[35]
wina i koni pobrali, a že služebníci kniežetiní ještě wždy na silnici lidem Беги,
[36]
a to wše w tom přímiří do s. Jiříe skrze nás dělaném; a je syna našeho
[37]
často obeslal, wsak jakož nám píše, tehdy mu se ještě nic neodestalo; a dawa
[38]
nám Hradecký winu, že to pro nás trpí, sc. I psali sme synu našemu, aby ne-

[39]


Text viewFacsimile