Facsimile Lines

354

Page

[1]	155
[2]	formy a bez přísně logického pořádku. Ale veliká síla něme-
[3]	ckých kazatelů lutherských nebyla vlivem Arndtovým
[4]	dotčena a šla starou cestou. (Dle Rotha; o Arndtovi 371.)
[5]	V Čechách nabyla kázání kazatelů všech vyznání vlivem
[6]	školského humanismu formy rozvláčné, jsouce naplněna
[7]	křesťansko-hwmanistickou učeností a polemikou proti Jinověrcům. Polemika
[8]	vedla se často způsobem až urážlivým. A nepřestávalo se na spo-
[9]	rech náboženských. I spory národní dostávaly se ob čas do
[10]	kázání, též osobní narážky (často i urážky) nebyly vzácností.
[11]	Kázání oplývají často dlouhými přirovnáními, někdy i smělými.
[12]	Náboženské rady podává jeden kazatel dokonce ve formě apatékář-
[13]	ského receptu! (Knih. voltářn. Táborského 1588). Mnozi knézi vplé-
[14]	tají do svých kázání i láteření a hrubé nadávky. — Od tako-
[15]	vých kazatelů liší se zase kazatelé, kteří nedbajíce nic
[16]	o dogmata, jako dobromyslní sousedé vykládali na kazatelně o po-
[17]	větrnosti a učili, kterak by lidé „nastávající povětří zahnati a na
[18]	lesy obrátiti měli.“ O takových kněžích mluvi r. 1550 v postille
[19]	Bavorovsky, že by „jim lépe plauh slušel nežli úřad kazatelský.“ Též
[20]	kázání bez výtek, kázání lichotná, pochvalná, se líbila, zvláště
[21]	„mužům rathúzním“. — Podle agend a všelikých rad o duchovním
[22]	řečnictví mělo řádné kázání míti vstup, exordium; druhou částí
[23]	byla narratio, vlastní vyklad na částku pisma sv., jejž si měl
[24]	kazatel dle učení tehdejší rhetoriky rozděliti na 4 části (propo-
[25]	sitio, confirmatio, confutatio, epilogus). (Dle Wintra,
[26]	Ž. c. II. 889—896.)
[27]	To jest v hlavních rysech všeobecný ráz kazatelství
[28]	v 16. století, zvláště v Čechách, kde má století toto ráz
[29]	zcela zvláštní,jsouc pro Čechy dobou poměrného klidu
[30]	mezistoletími 15.a 17., dobou prímčží a utišení. (Denis 261.)
[31]	Reformace německá měla veliký vliv na české kazatelství. Vliv ten byl
[32]	jaksi odměnou za myšlenky, které z náboženského hnutí českého byly
[33]	přešly na půdu reformace německé. Luther vážil si Husa ne-
[34]	smírně; hájil jeho učení a vyznával zřejmě, že Hus byl nespravedlivě
[35]	odsouzen; uznával též přijímání pod obojí a vlivem svým způso-
[36]	bil, že v českém kališnictví ujaly se brzy jeho názory.
[37]	Panstvo „vlivem tím nabylo posily a neodvislosti proti domácímu kato-
[38]	lictvu i proti stolici papežské... . Nauku kališnickou, od dob
[39]	Rokycanovy reakce stále více se přibližující k učení
[40]	katolickému, Luther získal pro sebe nejprve laickým kalichem,
[41]	potom učením o všudypřítomnosti Kristově, a tudíž i v chlebě po-
[42]	Jubilejních spisů č. XII. 11

Text view • Facsimile