| [1] |
|
|---|
| [2] |
nější ?“. .. Než uzříš těch výmluv hromadu, ono: ,KnéZe, musímt já
|
|---|
| [3] |
muži svému k vuoli choditil“ Ono tak: ,Na náš řád sluší, musimet
|
|---|
| [4] |
se tak miti! A pak na těch hradích, tuť pak konce není té pajše,
|
|---|
| [5] |
a kdo jest jim pravdu mluvě?... ... Oni sobě neváží toho, že
|
|---|
| [6] |
svými přípravami ženy mužuov ke zlým žádostem a hnutím popudí,
|
|---|
| [7] |
nebo těmi ochotenstvími dáblovými, ono stískáními rukau, — oni toho
|
|---|
| [8] |
za hffch nemají!...* (1009-"), |
|
|---|
| [9] |
Lakomství: „Job svatý říkal: ,Milosrdenstvi se mnau rostlo od
|
|---|
| [10] |
mé mladosti.“ Nuże, mnedle, uleknete-li se toho, abyste fekli, vy
|
|---|
| [11] |
manželé: ,U milá ženo, strach, bychom proto v pekle nebyli, jesto
|
|---|
| [12] |
sme skaupí, houževní, chováme, hmatáme, pro Buoh neradi dá-
|
|---|
| [13] |
véme, milé Zeno ...!“ Dí-li pak baba hauževná: ‚Nedävaj! Nechci,
|
|---|
| [14] |
aby rozdával, abychom sami ve psí byli!“ Anebo muž zase též, kdyžby
|
|---|
| [15] |
ona dáti chtěla: „Nedávaj, dáš-li, zvíš hody!“ Byvá-li to, hádaj!?
|
|---|
| [16] |
Však těžko se trefí spolu oba manželi, ješto by rádi pro Buoh
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
Lakota jejich a žádost peněz jeví setéž při křtu
|
|---|
| [19] |
dítek, neboť za kmotry volívají se lidé bohatí:
|
|---|
| [20] |
„Mnedle, když vy máte své děti Bohu nésti a křtíti, tak-li vy
|
|---|
| [21] |
činíte, že hledíte těch nosičuov a kmotruov, ješto by se Boha báli
|
|---|
| [22] |
a líbili se milému Bohu? Po hříchu neshledává se to do vás. Než
|
|---|
| [23] |
i tím hledí sobě nahnati, aby toho učinili kmotrem, ješto v aufadé
|
|---|
| [24] |
bývá a ješto na ném néteo záleží a ješto prý pro nás muož učiniti-
|
|---|
| [25] |
Ó co vy při tom křtu hřešíte a svć duże zavodite, nemajice se
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
Mezi manžely nebývá vzájemné lásky ani úcty, ale
|
|---|
| [28] |
často spory, hádky arúznice: „...zlaje, zpeskuje muž (ženu),
|
|---|
| [29] |
bídník, jako pes, cti na ní za haléř neostaví. Oh, bídní muži nevěrní,
|
|---|
| [30] |
nešlechetní, utepete, upeskujete! By nevěstka byla, neměl by toho
|
|---|
| [31] |
učiniti . . . Menší by hřích měl, kdyžby jiné lál, cizí, a neuctil, než
|
|---|
| [32] |
své. U pry: ,Vsakt jest má, mohu s ní učiniti, co chei!‘.,. A též
|
|---|
| [33] |
vy zase, ženy zlé, hanebné!...“ (54%).
|
|---|
| [34] |
O vdovách. R. kárá „nynější vdovy taulavé, ješto budau
|
|---|
| [35] |
mluviti řeči zatrhavé, oplzlé, smiechy, chlechty, kunštíky, a taulají
|
|---|
| [36] |
se, kde jim libo, všeho sobě povolí“. (44%. „... A ta (t. Anna
|
|---|
| [37] |
v písmě sv.) vdova byla až do let osmdesáti a čtyř. Nebyla taková,
|
|---|
| [38] |
jako nynější vdovy, když jeden umře, nuž, hned druhého, nuž třetího
|
|---|
| [39] |
a čtvrtého ...“ (419). ,Babo, mnedle, pomyslí&-li : ,U, já ji měla muže
|
|---|
| [40] |
a nebo dva a neb druhá pět a snad jsem nikdyž toho manželství ne-
|
|---|
| [41] |
vedla vedle slova BoZího. A nastojte, kterak mné bude?'...* (259^)
|
|---|
