| [1] |
|
|---|
| [2] |
se i k lidem dospělým, kteří mají se snažiti, aby se
|
|---|
| [3] |
mravně obrodili, aby mohli vejíti do království nebeského.
|
|---|
| [4] |
(162°—b,) Kněží prý klamou svět křtem „oslavujíce jej v dítěti
|
|---|
| [5] |
nemluvném znameními posvátnými, křižmem, svěcenů solí, blátem,
|
|---|
| [6] |
pěním modliteb a pravíce, že je křtí u víře církve svaté a u víře
|
|---|
| [7] |
kmotruov opilých, a že po jich křtu dítě přijímá Ducha svatého;
|
|---|
| [8] |
i dadí je s Duchem svatým otci a matefi . . (168%. „Nevim nynie,
|
|---|
| [9] |
nalez-li by jich deset zde v zemi, by oni chtěli se křtíti v bolestech
|
|---|
| [10] |
Kristových a nositi je na sobé s pohanéním světa: radější oni budú
|
|---|
| [11] |
lháti světu skrze křest, svatá znamení velebíce nad těmi nemluvnými,
|
|---|
| [12] |
rozprávějíce starým hřiešníkóm, že jich děti křtí u vieře cierkve
|
|---|
| [13] |
svaté a u vieře Trojice svaté, aby jisti byli, že jsú jim dobře křtili
|
|---|
| [14] |
děti; ale lží, tak mluvice...* (164).
|
|---|
| [15] |
Postillu Chelčického můžeme nazvati nejlepší postillou naší litera-
|
|---|
| [16] |
tury. Zasluhuje toho uznání z několika příčin: analytický způsob
|
|---|
| [17] |
výkladů jest důkladný, svědomitý; rozdělení přesné,
|
|---|
| [18] |
logické;jřečjestryzí,nezkalenáscholastickouučeností;
|
|---|
| [19] |
mnohé myšlenky jsou původní, z rozumu člověka samostatně
|
|---|
| [20] |
myslícího; k těmto přednostem druží se veliká cena kulturně
|
|---|
| [21] |
historická: v postille Chelčického máme obraz tehdejší doby;
|
|---|
| [22] |
konečně poznáváme z ní též nauku Chelčického, kterou bratří
|
|---|
| [23] |
čeští přijali za své učení. Postilla Chelčického jest základem
|
|---|
| [24] |
pro jiné jeho spisy, neboť, jak praví Goll, celá řada spisů jiných
|
|---|
| [25] |
jest obsažena již v Postille jako v zárodku. (ČČM. 1881,
|
|---|
| [26] |
str. 14., článek Gollův: Petr Chelčický a spisy jeho.) —
|
|---|
| [27] |
Příkladu Husova a Jakoubkova následoval M. Jan Roky-
|
|---|
| [28] |
cana, muž vynikající v dějinách českých, jenž usiloval o obrození
|
|---|
| [29] |
života duchovního v Čechách a o nápravu mravů v hlavě i v ńdech.
|
|---|
| [30] |
Rokycana zachoval „čistou tradici husitskou... Jako
|
|---|
| [31] |
kazatelé betlémští, tak-i Rokycana myslil, že dlužno především očistiti
|
|---|
| [32] |
duše a přivésti věřící opět k opravdovému plnění přikázání Spa-
|
|---|
| [33] |
sitelových. Když vystoupil na kazatelnu svou v Týně, po-
|
|---|
| [34] |
výšen jsa nesmiřitelným záštím naň se sápajícím, ctěn pro čistotu
|
|---|
| [35] |
mravů svých, téměř mučedník od doby zkoušky mužně přestálé, lid
|
|---|
| [36] |
tlačil se kolem něho a v kázáních jeho nalézal opět
|
|---|
| [37] |
trochu bývalého nadšení svého. Mělť některé vlastnosti
|
|---|
| [38] |
velikého kazatele prostonárodního, vroucí přesvěd-
|
|---|
| [39] |
čení přecházející na posluchače, sílu přemáhající pochybování, často
|
|---|
| [40] |
drsnou svobodu myšlenky a výrazu. Obracel se klidu,
|
|---|
