Facsimile Lines

354

Page

[1]	48
[2]	rukopisu pochází z r. 1429, jiné části z r. 14329. Kázání ta jsou
[3]	neobyčejně mírná, z doby, kdy Lupáč dosyta zakusil hrůz válek
[4]	náboženských a poznal marnost hádek věroučných. Hledě k mravní
[5]	stránce křesťanství, jest ochoten k smíru českých stran,
[6]	jehož se při úsilovném jednání o kompaktata skutečně domáhal.
[7]	Trpkého útočení proti Římu tu není, v příčině dogma-
[8]	tiky jest liberalnf, ale v mravním ohledu přehorlivý,
[9]	a zvláště k ubohé chudině laskavý a soucitný.
[10]	Jiná latinská kázání z 15. stol. pocházejí od M. Jana z Příbramě.
[11]	Jsou to kázání sváteční, „Sermones de sanctis v rkp. kodexu univ.
[12]	knihovny III. H. 1. M. Jan z Příbramě byl původně horlivý stoupenec
[13]	Husův a přívrženec nového hnutí náboženského, ale stal se z něho
[14]	nejmírnější kališník. Sbírka kázání jeho hlásí se asi v dobu přechodu
[15]	jeho od reformační horlivosli k pozdější mírnosti k Římu, jinak od
[16]	mfrnosti kazatelského kárání k jizlivému útočení proti sektářství
[17]	domácímu. Za největší zlo v Čechách pokládá nesvornost v příčině
[18]	věrouky a rušení jednoty skrze výtržné kazatele (105%), a horlí pro
[19]	spojení s cívkví římskou. Attribut hříchů „bestialis“ a „bestialitas*
[20]	svědčí o autoru M. z Příbramě, neboť v „Knížkách o zarmouceních“
[21]	užívá s oblibou slova „hovadný“, mluvě o hříších. České interpolace
[22]	a úprava stilisticky velmi nedokonalá (jsouť mnohá kázání pouhé ná-
[23]	črtky a výpisky z otců církevních) zřejmě poukazujf ku kazatelüm,
[24]	kteří sice ještě po starém zvyku homiletickou látku načrtávali si
[25]	latinsky, avšak podle těchto náčrtků již větším dílem kázávali po
[26]	česku. (Výtah z referatu J. Truhláře ve Věstníku čes. ak. 1898
[27]	Str. 522—524).
[28]	Husitství nedosáhlo, co se náboZenskych oprav
[29]	tyce, elle, ktery si vytklo: neobrodilo efrkve v duchu
[30]	ryze křesťanském, na základě evangelia. Různost smy-
[31]	šlení způsobila úplný zmatek, jenž skončil se bratrovražedným
[32]	bojem lipanským. A toto nesplnění idealů náboženských
[33]	a společenských, jež si bylo vytklo husitství, pálí do hloubi
[34]	duše Petra Chelčického, jenž s odhodlaností chce postaviti opět
[35]	život křesťanský na základ evangelia, jenž káže mír a lásku, a za-
[36]	vrhuje násilí. „U něho vše mluví k srdci, protože vše plyne ze
[37]	srdce, učení i výmluvnost. Prostý dědinník, bez nároků vědeckých,
[38]	bez lichých slov vzdělává církev, jež zdá se na chvíli, že podmaní
[39]	celou zemi českou, i přetrvá staletí pronásledování a nezahyne v něm.
[40]	A jakou to silou tajemnou? Silou čisté duše. Nejvíce povznáší

Text view • Facsimile