[1] |
|
---|
[2] |
svatokupectví kněží; kdo jim dí slovy Spasitelovými: Darmo
|
---|
[3] |
jste vzali, darmo dejte! proti tomu ihned volají: „Toť kacieř, toť
|
---|
[4] |
blázen ! Chce nás již učiti! Bíte ho, rujte, do žaláře ve tmu vsadte, ať
|
---|
[5] |
nés nouëf!“ (80). A v Římě, tam jestprý „vrchol všie Anti
|
---|
[6] |
kristovy zlosti^. ,Od Rímaaz do Cechsvatolkupec-
|
---|
[7] |
tvie a lakomstvie sé vylilo. Neb prodávají a kupují
|
---|
[8] |
arcibiskupstvie dráze neZ mnohá v Čechách panstvie, a odpustky dá-
|
---|
[9] |
vaj v najmu .. .* (10. Kněží následují vtéto věcí při-
|
---|
[10] |
kladu papežova, neboť papež „k svému lakomství sě obrátil,
|
---|
[11] |
jenž jest svatokupectvíie, prodávaje dóstojenstvie: arcibiskup-
|
---|
[12] |
stvie, biskupstvie, probostvie, opatsivie, kanovnictvie, i faráfstvie,
|
---|
[13] |
odpustky i dopustky . . . Jakyz otec, tacíZ synové . . .“ (322). Papez
|
---|
[14] |
nezasluhuje prosvéskutky tak pr(liáné ücty, jaká
|
---|
[15] |
se mu vzdává. Kazatelé jmenují dokonce při kázání vlce jméno pape-
|
---|
[16] |
žovo než Kristovo, a více velebí a zachovávají ustanovení papežská než
|
---|
[17] |
zákon Kristův. (10). „Člověk není zavázán k naprostému
|
---|
[18] |
poslusenstvi k papezi“ (32), (v. 66% 61, 211.) Aříchy
|
---|
[19] |
odpouští sám a jedině Bůh, nikoli papež: „Kde však jest
|
---|
[20] |
vzal papež tak nerovná moc?' (t. odpouštěti hříchy, ovšem prý k tomu
|
---|
[21] |
ještě za peníze.) (151). I táže se Hus dále sarkasticky: „Zdali Kristus
|
---|
[22] |
za penieze pojibil jemu té moci? (151). Biskupové ne-
|
---|
[23] |
mají také moci, abv dávali Ducha svatého, jako se to děje při svě-
|
---|
[24] |
cení na kněžství, neboť dopouštějíce se sami smrtelných hříchů ne-
|
---|
[25] |
mohou pfijmouti sami Ducha sv. a nemohou zaň prositi pro jiné. To
|
---|
[26] |
vše může jen Bůh. (158). Též Wicliftak učil. Kněží vůbec
|
---|
[27] |
nemajf moci posilati lidi do nebes nebo do pekcl.
|
---|
[28] |
Bůh jim nedal takové moci. Moc ta přísluší samému Bohu.
|
---|
[29] |
(153—159, 163). Kletby zasloužené Husnezamítá, ale
|
---|
[30] |
kletbu křívou zavrhuje; tato neníf platná, není spra-
|
---|
[31] |
vedlivá, neboť vyobcování často stíhá lidi spravedlivé,
|
---|
[32] |
kteří trestají hříchy kněží nebo nedávají jim desátků. (203.)
|
---|
[33] |
Ztohozevevšeho vysvítá zřejmý úpadektehdejší
|
---|
[34] |
církve. lstaví Hus proti soběapoštolskouchudobu
|
---|
[35] |
a hříšný, rozkošný život současného duchovenstva.
|
---|
[36] |
Apoštolská chudoba jest v „posměch a potupenie.“ A to se datuje
|
---|
[37] |
„od času, jakž jest dáno papeži od Konstantina
|
---|
[38] |
krále panovánie, po třech stech let a po prvém po Kri-
|
---|
[39] |
stovi. V kteréžto dánie hlas jest slyšen: že dues jest jed vlit v cierkev
|
---|
[40] |
|
---|
[41] |
Zajímavé jest zvláště toto místo s ostrým kon-
|
---|
[42] |
3%
|
---|