| [1] |
|
|---|
| [2] |
V Čas. kat. duch. 1875 přirovnává se na str. 234 postilla
|
|---|
| [3] |
Frenclova k Desoldovu vydáni postilly Goffinovy.
|
|---|
| [4] |
Přednost dává se Goffinovi. Goffnova postilla jest po-
|
|---|
| [5] |
pularnéjsf, Prenclva jest spíSe jen rukovétí pro ka-
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
Václav Beneš Třebízský vydal: „Pravdou k životu. Svá-
|
|---|
| [8] |
teční, nedělní a příležitostné promluvy.“ (4 díly).") V předmluvě
|
|---|
| [9] |
stěžuje si Třebízský, jak Čechové málo pečují o dobré
|
|---|
| [10] |
náboženské spisy domácí, ač jich jest v literatuře naší,
|
|---|
| [11] |
zvláště staré, veliké množství.
|
|---|
| [12] |
V kázáních svých Beneš často připomíná události
|
|---|
| [13] |
z dějin domácích; náš výborný historický povídkář se v nich ne-
|
|---|
| [14] |
zaprel. Mluva jest krásná, ušlechtilá, vznešená, dojímavě
|
|---|
| [15] |
poetická. Mnohá kázání dýší upřímným vlastenectvím. Jsou
|
|---|
| [16] |
ryze česká, časová, národní.
|
|---|
| [17] |
Ukázka, „... Když u nás v Čechách před 500 lety vyvstávaly
|
|---|
| [18] |
na éistém obzoru mraky, jež věštily blízké strašné bouře, byly to
|
|---|
| [19] |
nejvíce pražské cbrámy, v nichž ozývala se slova, jichž ostrí podobalo
|
|---|
| [20] |
se meči dvojsečnému, ale zároveň byla v uich i nejupřímnější výtka
|
|---|
| [21] |
a nejpřátelštější výstraha. A slova ta, jak vypravujf nám letopisy
|
|---|
| [22] |
české, měla takový účinek, že měštky pražské, které dosud měly
|
|---|
| [23] |
nádherné závoje a přeskvostné šatstvo, počaly choditi ve slusném
|
|---|
| [24] |
a jednoduchém oděvu; lichváři i ti, kteří nabyli jmění způsobem ne-
|
|---|
| [25] |
pravým, dávali se na pokání, lidé, dotud oddaní maťrnostem, po-
|
|---|
| [26] |
myśleli una spasení duší a začali sloužití Bohu. Chrámy na Starém
|
|---|
| [27] |
Městě u sv. Havla, u sv. Jilji, Matky Boží před Týnem, nemohly
|
|---|
| [28] |
a nemobly pojati zástupy posluchačú. Ano jeden z nejslavnějších mužů
|
|---|
| [29] |
těch, Jan Milič příjmím z Kroměříže proti samému Karlu IV.
|
|---|
| [30] |
vytkl veřejně jakýs poklesek. A Karel? Když arcibiskup, jehož sa-
|
|---|
| [31] |
mého kazatel ostrostí svých slov nešetřil, chtěl smělého napomínatele
|
|---|
| [32] |
potrestati, panovník sám mu odpustil, bije se v prsa: Má vina, má
|
|---|
| [33] |
nejvét$í vina! — Mél jsem příležitost prohléduouti si zevrubné ve-
|
|---|
| [34] |
liké ty postilly psané na pergamenu z onéch dob a po-
|
|---|
| [35] |
dotykám pouze, kdyby dues, ać časy jsou ještě horšími, odvážil se
|
|---|
| [36] |
kdosi, nechť je to kněz ti neknéz, podobné mluviti u veřejnosti, snad
|
|---|
| [37] |
by byl kamenován. Ale b&da, Karel umřel, mužové ti uložili hlavy
|
|---|
| [38] |
své ku spánku věčnému jeden za druhým, a vše vrátilo se do starých
|
|---|
| [39] |
|
|---|
| [40] |
|
|---|
| [41] |
3) Nenf to postilla ve vlastním slova smyslu, podobné asi jakoJana Kollára
|
|---|
| [42] |
nedělní, svátečné i příležitostné kázně a řečí, vydané ve 2 dílech
|
|---|
| [43] |
r. 1831 a (944.
|
|---|
