| [1] |
|
|---|
| [2] |
pravené...“ (35). „I die jim: „Beřte již a neste vladaři.“ I vykládá
|
|---|
| [3] |
Hus, že „vladař svatby'“ „od Rekóv slove architriclinus, a byl jest
|
|---|
| [4] |
ten, jenž svatbu zpravoval“, (36) atd. (Pod. 16, 43, 215—216, atd.)-
|
|---|
| [5] |
Na jednom místě připojuje též německý význam slova, vyklá-
|
|---|
| [6] |
daje, że malomocenstvim nakażeny „nómecky dobić slove ausseczik,
|
|---|
| [7] |
t. j. ven vysazeny z svaté obcě“. (43). Jména vlastní často vy-
|
|---|
| [8] |
světluje, zvláště jména místní, na př.: „Tyrus a Sidon byla
|
|---|
| [9] |
sta městě prvé země zaslíbené; ale že židé nemohli sú všech pohanóv
|
|---|
| [10] |
z země vylmati, protoż v nich a v té krajině za času Ježíšova po-
|
|---|
| [11] |
hané st přebývali“ (96). Město Tiberias, „kteréžto jest na tom moři
|
|---|
| [12] |
(Galilejském, jenž jest Tiberiadské), od Eroda ustanoveno ke cti cie-
|
|---|
| [13] |
safe, jenZ slul Tiberius. (108), pod. 320 (Tyrus, Sidon, Galilea, Deka-
|
|---|
| [14] |
polís) atd. Místy podává též historický výklad, na př. o chrámě
|
|---|
| [15] |
Jerusalemském (417). Klade často otázky, k nimž odpovídá:
|
|---|
| [16] |
„Tu važme, kto, kterak, co, skrze koho a od koho má (člověk) pro-
|
|---|
| [17] |
siti, a6 chce uslySán byti: Kto? że člověk spravedlivý; kterak? že
|
|---|
| [18] |
řádně; co? že věc hodnů; skrze koho? že skrze Ježíše; od koho?
|
|---|
| [19] |
že od boha otcě!“ (189); pod. 21—22, 214, 429 atd. Uvádí též
|
|---|
| [20] |
námitky, jež by mohl někdo činiti proti jeho mínění,
|
|---|
| [21] |
a hned k nim odpovídá, je vyvrací („proti té řeči die
|
|---|
| [22] |
nékto:...." ,Odpovéd jest:..." ,Ale je&té rekl by néktery &ti-
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
Hus vykládá tedy podrobně, ale jen to,očem soudí,
|
|---|
| [25] |
že by tomu čtenáři nerozuměli. Nechce čtenáře unavo-
|
|---|
| [26] |
vati, chce býti stručný. Sám to praví: „Jiných smyslóv du-
|
|---|
| [27] |
chovních jest mnoho v tomto čtení; ale že pro ukrácenie jedné vždy
|
|---|
| [28] |
táhnu, aby rozuměli lidé slovám ve čtení, protož musím těch smyslóv
|
|---|
| [29] |
duchovních nechávati. A že toto čtenie v slovách, jakož v/ní, jest
|
|---|
| [30] |
lehké k rozumu, protož není třeba ho slovo od slova vyklädati.“
|
|---|
| [31] |
(388.) (Hus míní tu čtení 54. Ned. 21. po sv. Troj., Jan 4.) „Dále
|
|---|
| [32] |
die Kristus k učedlníkóm: „Ještě mnohé věci mám vám praviti, ale
|
|---|
| [33] |
uemóžete snésti nynie“ . . . ,, Tu dal Kristus mistrôm i kazatelóm
|
|---|
| [34] |
naučenie, aby neobtěžovali těch, kteréž učie, a darmo řeči nepravili,
|
|---|
| [35] |
když znamenají, že posluchači nemohůú snósti.* (186.) Rozhovotf
|
|---|
| [36] |
se jen tam, kde vidí, že jest toho potřebí, na př.: „Tuto
|
|---|
| [37] |
sem prodlil (Hus rozhovořil se o manželství), že viem toho ve-
|
|---|
| [38] |
liké potřébie; i musil sem tak z lásky psáti nechav u čtenie jiných
|
|---|
| [39] |
smyslôv.‘* (41, 3. nedéle po narozenf Kr.); pod. 169.
|
|---|
| [40] |
Citování z písma sv, z církevních otců, i ze spiso-
|
|---|
| [41] |
vatelü klassickych děje se způsobem pečlivým. Z cir-
|
|---|
