Facsimile Lines

354

Page

[1]	264
[2]	a svátek provozovala tauec: čert prý převrátil máry s její mrtvolou
[3]	a mrtvolu roztrhal! (611). Jistý rychtář z Králové Hradce
[4]	prý Koniášovi vypravoval, kterak jeho otec na den Zvěstování
[5]	Panny Marie připravoval sítě k rybářské práci; všude pronásledovali
[6]	prý ho za to strašliví hadové; až když se prý svěřil duchovnímu
[7]	správci, byl kouzla toho zbaven (782); atd.
[8]	Pěkně vypravuje Koniáš mnohé věci o českých
[9]	svatých, na pf. o sv. Václavu a o sv. Ludmile (965, 966), o sv.
[10]	Vojtěchu, kterého nazývá „novým české země Mojžíšem“ (789), o sv.
[11]	Prokopu (852 a sl) a j., ovšem na základě již známých
[12]	Zivotopisü a legendovyeh pfríbéhüv. O Janu Nepomu-
[13]	ckém vypravuje, že „jako někdy S. Jan Křtitel, jako S. Lambert,
[14]	Trajekténský biskup, že směle z ohavných hříchův královskau a kní-
[15]	žetcí osobu stíhali, zamordováni jsau: tak S. Jan Nepomucký, že bez-
[16]	božné žádosti krále Václava s velikau stálostí se protivil, v řece
[17]	Moldavě konec života nalezl. Když S. Jan na Zádny spüsob namluviti
[18]	se nedal, aby spověd královny Johanny králi vyjevil, mělť jest ovšem
[19]	bohaprázdný král za bláznovství mlčení jeho, a domníval se, že jeho
[20]	živobytí konec bezo cti učiní; nyní pak s celým světem poznati musí,
[21]	že S. Jan počten jest mezi syny Božími a že mezi svatými log jeho
[22]	jest.“ (806—807).
[23]	O církvi katolické praví, že ji vede a spravuje Duch sv.
[24]	(203). „Klíče od věcí nebeských a Duchu sv. patřících má sám Petr,
[25]	sám náměstek jeho, Římský Papež, samá církev svatá...“ (203).
[26]	„Kdyby církev naše římská katolická zlá a podvodná byla, kdyby
[27]	v něčem blaudila, nemohla by až podnes tak hojné ovotce svátosti
[28]	tolikými zázraky potvrzenć nósti.* (10). O dobróm katoliku
[29]	užívá tohoto přirovnání: „Hodiny dříve se nezastavují, leč když zá-
[30]	važí se až k zemi dostane a na zemi odpočine. Tak dobrý katolík
[31]	jako duchovní hodiny nemá nikdy od běhu přestati, nikdy v dobrém
[32]	ustávati, dokud závaží, to jest tělo, kteréž obtěžuje duši, se na zem
[33]	nedostane a v hrobë neodpotine ...“ (159).
[34]	Pekelným žalářem a ohněm zatracenců hrozí
[35]	kacífümaodpadlíküm. (15—16). Kdo se matky své jediné, římské
[36]	církve, spouští a od jednoty ucení jejího se odluéuje, uvádí na sebe záhubu
[37]	věčnou a všecko zlé (596). Kazatel naříká, jak „tolik nejvzéctnéjsich
[38]	v Europě krajin a království,“ ještě před 300 lety věrných víře katolické
[39]	od ní odstoupilo a upadlo do nevěry a kacířství. Stalo se to proto, že
[40]	lidé vedli bohaprázdný život a víry dobrými skutky neutvrdili. (175). Ka-
[41]	zatel naráží tím na protestantské ospravedlnění z víry. Pro ne-

Text view • Facsimile