| [1] |
|
|---|
| [2] |
|
|---|
| [3] |
K textům vybraných epištol neb různých jiných
|
|---|
| [4] |
výňatků z Písma sv., na př. z knihy Proroků, z knihy Přísloví
|
|---|
| [5] |
a j., kazatel připojuje vždy ,spasitedlné vysvětlení v rozmlauvání
|
|---|
| [6] |
uvedené“ na různé svátky od sv. Ondřeje až do sy. Kateřiny.
|
|---|
| [7] |
Rozmlouvají obyčejně 3 osoby: farář (t. j. správce duchovní),
|
|---|
| [8] |
čtenář (t.j. člověk učený) a,sprosták (t.j. člověk neučený, laik), Před
|
|---|
| [9] |
rozmluvami jest vždy označeno thema příslušné rozmluvy, na
|
|---|
| [10] |
př. na den sv. Ondřeje thema: „Není dosti k spasení: toliko v Boha,
|
|---|
| [11] |
neb v Krista věřiti“ (2), na den Očišťování Panny Marie thema:
|
|---|
| [12] |
„Očistec písmem svatým se dokazuje“ (194) atd.
|
|---|
| [13] |
Ukázka: Počátek „rozmlouvání“ na den sv. Ondřeje:
|
|---|
| [14] |
Sprosták: Dej Vám Pán Bůh dobrý den, duchovní a učený Pane!
|
|---|
| [15] |
Farář: Zdrávi buďte, milý příteli! Co nového tak ráno přinášíte?
|
|---|
| [16] |
Sprosták: Nemnoho zvláštního. Jsem poněkud zamyšlený a bojím se,
|
|---|
| [17] |
abych nepoblaudil, kdybych bez rady duchovního správce v mém zma-
|
|---|
| [18] |
teném a sprostém rozmejšlování nětco za spasitedlné uznal, což takové
|
|---|
| [19] |
není. Farář: Těším se z té synovské důvěrnosti. Ovšem nebezpečně
|
|---|
| [20] |
činí, kdožkolivěk maje nějakau pochybnost o věcech k spasení přiná-
|
|---|
| [21] |
ležejících raddu s maudrým nebere. Voč vám jde, že vašemu zmate-
|
|---|
| [22] |
nému myšlení včerejší Epištola S. Pavla (1. Řím. 10. k. od v 10. až
|
|---|
| [23] |
18.) nedobře pochopená a vyložená příležitost poskytla? Sprosták:
|
|---|
| [24] |
Trefili ste mi na notu, pane faráři! Včerejšího dne po službách božích
|
|---|
| [25] |
velel sem sobě dlé obyčeje přečísti Epištolu, která na svátek sv.
|
|---|
| [26] |
Ondřeje, Apoštola Páně, připadá, a jak sem z ní tato slova vyslechl :;
|
|---|
| [27] |
„Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. K Řím. v. 10. kap.
|
|---|
| [28] |
ver. 11', a zase: „Každý zajisté, kdožkoli vzývati bude jméno Páně,
|
|---|
| [29] |
spasen bude, v verši 13'., pomyslil sem sobě: Jestliže Bůh sám skrze
|
|---|
| [30] |
Písmo sv. nás všecky o spasení věčném ubezpečuje, budeme-li v něj
|
|---|
| [31] |
vétiti a jeho svaté jméno vzývati, pročež tedy duchovní i světská
|
|---|
| [32] |
vrchnost nás k jistému a jednomu toliko náboženství římskému katoli-
|
|---|
| [33] |
ckému dohání? Zdaliž pak nemůžem tak dobře v luteryánskym,
|
|---|
| [34] |
kalvinskym, husitským neb v jakémkoliv jiným náboženství jako
|
|---|
| [35] |
v katolickým v jednoho Boha věřiti a jeho svaté Jméno vzývati a tak
|
|---|
| [36] |
bezpečně spasení věčného dojíti? Proč se nám taková svoboda
|
|---|
| [37] |
ujímá ?“ (2—3). Farář vykládá. Sprosták se dále táže, později při-
|
|---|
| [38] |
stupuje čtenář (6), který dle slov „sprostákových“ „málo drží
|
|---|
| [39] |
o našem náboženství katolickém“, jenž však často k faráři dochází
|
|---|
| [40] |
a s ním rozmlouvá o náboženství a o víře. Čtenář pozdravuje faráře.
|
|---|
| [41] |
„Farář: Dobře v das přicházíte, milý sausede, právě sem s tímto
|
|---|
