EN | ES |

Facsimile Lines

350


< Page >

[1]
96 C. 139—140: 9. srpna—13. října 1427.

[2]
aber daran icht ab oder ob in chrieg oder anvell dovan auferstund, von wem das wer, wie sich das
[3]
fuget, des si zu schaden chamen, denselben sehaden mitsambt dem haubtgut sullen wir in aber
[4]
genzleich auzrichten und bezallen und sullen si das haben, daz mir und meinen erben unverschaiden-
[5]
leich und darzu auf allem unserm gut, wie das genant oder wo das gelegen ist, ez sei erb oder
[6]
varnd gut, alles inbeslossen, niehts ausgenommen, und sich dovan wern haubtguts und schadens
[7]
an furpot, chl[ag und ge]rieht, so si pest mugen. Das ist aber unser guter will und wir, unser freunt
[8]
noch niemant von unsern wegen sullen si daran nyndert hindern, irren noch pfrengen noch das nyn-
[9]
dert widersprechen in dhainen weis getreuleich ungeverleich. Auch ist nemleich beredt, ob der hoch-
[10]
geborn furst, mein gnediger herr, herzog Albrecht, herzog ze Osterreich ete. mir mit tausent schok
[11]
Bross von seinen gnaden ain anlehen tet, So hat der egenante mein swager oder sein erben vollen
[12]
gewalt, dieselben sechs hundert phunt von demselben gelt herwider in ze nemmen, ob si wellen.
[13]
Nemmen si die also, so ist der gegenburtig brief dann tod, ab und ze nichte und sol furbas chain
[14]
ehraft mer haben in dhain weis. Und des und alles, als dann vorgeschriben stet, gelob ich egenannte
[15]
Ulreich von Rosemberg fur mich und all mein erben dem egenannten meim swager hern Reinprechten
[16]
von Wallse und allen seinen erben genzleich stet ze haben und ze volfuren und dawider nicht ze
[17]
tun, unser freunt noch niemant von unsern wegen in dhainen weis getreuleich, ungeverdleieh. Und
[18]
gib daruber zu ainer vesten warn urchund den brief besigelten mit meins egenannten Ulreichs von
[19]
Rosemberg anhangundem insigel. Der sach sind gezeugen.

[20]
140. 13. října 1427.

[21]
Jan Odranec a Racek, bratří z Drahonic, činí konečnou smlouvu mezi
[22]
Oldřichem z Rožmberka a Janem Smilem z Křemže.

[23]
Treboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 d, současný opis.
[24]
Srv. k tomu Wagner, Jan Smil z Křemže, Čas. Čes. Musea 1888 (LXIT), 174 a d.

[25]
My, Jan Odranec a Racek, bratřie z Drahonic,! vyznáváme tiemto listem obecně
[26]
přede všemi, že jsme úmluvu i konečnú smlúvu učinili mezi uroz. panem Oldřichem
[27]
z Rosmberka a statečným rytieřem panem Janem Smilem z Cřemže o ta a o všechna
[28]
záštie a nechuti, kteréž jsú do sie chvíle mezi nima byla, tak že sme je o to
[29]
konečně smieřili i se všemi jich služebníky, kteříž jsú podle nich zašli s obú stranů,
[30]
a to aby sobě věčně zlým nezpomínali; a vézni, ktefíZ jsü mezi nimi s obü stranü,
[31]
aby propuštěni byli, kteříž jsú jich. Také jsme umluvili, cožkoli pan Smil sobě
[32]
holdoval na páně z Rosmberka zboží buď na panošiech neb na sedláciech, že ty
[33]
holdy pan Smil propustiti a kteříž jsú panośe neb sedlaci s nim umlivali
[34]
a na svatého Havla nynie příštieho penieze měli dáti, to že předse panu Smilovi
[35]
vyplněno býti. Také na Sverazském zboží? pan Smil na všaký rok padesát kop

[36]
1) Jan Odranec a Racek, bratří z Drahonic, seděli tehdy na hradě Maškovci u Kamen. Újezda
[37]
(jz. od Č. Budějovic), srv. o nich Sedláček, Hrady III, 85. 2) Sveraz, farní ves u Krumlova, náležela
[38]
klášteru Strahovskému; Olářich z R. chtěl se tohoto zboží zmocniti, shora uvedená zmínka v této-
[39]
listině je toho dokladem. Otázka vlastnictví Sverazského zboží souvisi s listinnymi podvrhy OldFi-
[40]
chovými.


Text viewFacsimile