| [1] |
136 O kšaftích a poslední vôli.
|
|---|
| [2] |
někteří za dědice ustanoven a ustanovení byli. Aneb při nej-
|
|---|
| [3] |
menším, aby někomu a některým tak kšaftem statek byl odkázán
|
|---|
| [4] |
a na ně se vztahoval, kdožby a kteřížby dluhy a závady ne-
|
|---|
| [5] |
božtíka platiti a vůli kšaftujícího vykonati měli. A komuž se |
|
|---|
| [6] |
statek ksaftem na větším díle odkazuje, ten tuto vedle práva
|
|---|
| [7] |
za dědice rozumín býti má.
|
|---|
| [8] |
II. Druhé, aby kšaftující, před svědky téhož svého kšaftu,
|
|---|
| [9] |
vůli svau oznámil aneb předložil, aneb k též vůli své sepsané
|
|---|
| [10] |
aneb zapečetěné se přiznal, že ta vůle jeho poslední a konečná
|
|---|
| [11] |
jest, řečí svau před týmiž svědky potvrzoval, jim ji svěřoval
|
|---|
| [12] |
aneb před právem oznámiti a vysvčdčiti poraučel.
|
|---|
| [13] |
III. Třetí, aby jednohokaždého městského kšaftu před
|
|---|
| [14] |
právem svědkové byli a jej pořádně vysvédčili, oznámice, že
|
|---|
| [15] |
jim takový kšaft od nebožtíka byl dán aneb svěřen za živnosti
|
|---|
| [16] |
ještě jeho; aneb že jsau od kšaftujícího mluviti slyšeli, že jest
|
|---|
| [17] |
se před nimi takto a v takových slovích k vůli své poslední
|
|---|
| [18] |
přiznával, takto a takto o tom statku svém i o jiných věcech
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
IV. A těchto tří slavností pomíjeti se nemá; proto, že ten
|
|---|
| [21] |
ksaft, pii nómżby slavností právních nebylo zachováno, za po-
|
|---|
| [22] |
řádný u práva jmín a držán nebude. |
|
|---|
| [23] |
Kšaft bez slavností za pořádný držán býti nemá. Slavnosti pak jsau
|
|---|
| [24] |
tyto: 1. Aby kšaftem dědic neb dědicové ustanoveni byli. A dědic jest
|
|---|
| [25] |
- ten, komu se statek na větším díle odkazuje. 2. Aby kšaftující vůli svau
|
|---|
| [26] |
poslední před svědky neb právem oznámil, a jest-li sepsána, k ní se přiznal.
|
|---|
| [27] |
3. Aby kšaft pořádné vysvědčení měl.
|
|---|
| [28] |
|
|---|
| [29] |
Než kdožby kšaftu svého sám ještě za živnosti své aneb
|
|---|
| [30] |
po relátořích do raddy k schování a k věrné ruce spečetěného
|
|---|
| [31] |
podal; na tom poněvadž, kdy a kterého léta i dne podán bývá,
|
|---|
| [32] |
se poznamenává: protož kšaftu takového potřebí není vysvědčo-
|
|---|
| [33] |
vati; než po smrti toho, k žádosti přátel a stran, čten a vy-
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
Kšaftující podá-li kšaftu svého do raddy za živnosti: ten vysvědčování
|
|---|
| [36] |
nepotřebuje,
|
|---|
