| [1] |
|
|---|
| [2] |
ale i nauky a umy, osvěty a průmyslu; ba i hospodářství samo, i řemesla
|
|---|
| [3] |
všeliká jimi se víc a více vzdělávala. Tatáž ušlechtilá snaha lidská, která
|
|---|
| [4] |
za našeho věku libuje sobě v zakládání a podporování spolkův i akademií
|
|---|
| [5] |
učených, uměleckých atd., uvedla také v život středověké ony ústavy klá-
|
|---|
| [6] |
šterní, jen že účeiy těchto bývaly ještě vyšší a rozsáhlejší, prostředky ještě
|
|---|
| [7] |
účinnější, a tudíž veškero postavení a působení jejich ještě blahodárnější.
|
|---|
| [8] |
O některých osobnostech pro řád prémonstrátský důležitých zmiňují
|
|---|
| [9] |
se též listy Oldřichovy svrchu uvedené, podávajíce o nich některé zají-
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
V první řadě příznivců, ano ctitelů, řádu jest sám Vladislav II. s první
|
|---|
| [12] |
chotí svojí Kedrutou, bohužel záhy zemřelou. Na mocný vliv královský
|
|---|
| [13] |
spoléhá zajisté probošt Oldřich, vysílaje jednoho řeholníka svého s listem
|
|---|
| [14] |
k biskupu, jenž není sice jmenován, ale jejž prosí o pohostinné přijití listo-
|
|---|
| [15] |
noše a doporučení králi i knížatům země (č. 15.). Vladislav král jest za-
|
|---|
| [16] |
kladatelem nejstaršího kláštera prémonstrátského, královské kanonie stra-
|
|---|
| [17] |
hovské na hoře Sionu v Praze. Podnět ku znamenitému dílu tomu dal arci
|
|---|
| [18] |
slavný biskup moravský Jindřich Zdík, sám od r. 1137 člen bílého fâdu,!)
|
|---|
| [19] |
miláček a rádce Vladislavův, věrný sluha církve křesťanské, jenž velice
|
|---|
| [20] |
vynikal v nejdůležitějších záležitostech církve a státu věku svého. Téhož
|
|---|
| [21] |
biskupa pochválil asi probošt Oldřich v listě svém (č. 3) k Danieli, biskupu
|
|---|
| [22] |
pražskému, velebě tam svatý život a veliký důmysl jeho. Zdík měl podíl
|
|---|
| [23] |
i na vzniku jiných klášterů prémonstrátských, osvědčil se obzvláště velikým
|
|---|
| [24] |
dobrodincem a přítelem kláštera Zelivského;?) umíraje ve vysokém věku
|
|---|
| [25] |
v Olomouci na třetí neděli po letnicích 25. června 1150, obklopen byl na
|
|---|
| [26] |
smrtelném loži svém kruhem bratří prémonstrátů, nepřetržitě se za něho
|
|---|
| [27] |
k Bohu modlících, a podle vlastního přání svého pochován byl v Praze
|
|---|
| [28] |
na Strahově, aby ani po smrti nebyl odloučen od řádu svého, jemuž za
|
|---|
| [29] |
živobytí svého přes 12 let celým srdcem byl náležel.
|
|---|
| [30] |
Vladislav II. závodil téměř v přízni své k ústavům klášterním se
|
|---|
| [31] |
zbožnou chotí svou Kedrutou, o níž se zmiňuje s pochvalou též probošt
|
|---|
| [32] |
Oldřich v listě svém (č. 3). Vévodkyně tato, polousestří německého krále
|
|---|
| [33] |
Kunrata III. a dcera sv. Leopolda, markraběte rakouského, zemřela 32letá
|
|---|
| [34] |
r. 1151 dne 4. srpna. Za živobytí svého byla velikou dobrodějkou opatství
|
|---|
| [35] |
strahovského i panenského kláštera v Doksanech, kdež dostalo se jí po
|
|---|
| [36] |
smrti konečného odpočinku (1153). Ze čtyř dítek jejich odevzdán byl od
|
|---|
| [37] |
ovdovělého vévody mladistvý synek Vojtěch, později (1168) arcibiskup
|
|---|
| [38] |
!) O biskupu Jindřichu Zdíkovi má spisovatel tohoto pojednání zvláštní historický
|
|---|
| [39] |
komentář pohotově. Hlavní prameny k životopisu Zdíkovu jsou letopisy kanovníka
|
|---|
| [40] |
Vincence a opata Jarlocha, mnoho listin u Boëka (Codex dipl. et epist. Morav. I.
|
|---|
| [41] |
201—263) a Dudíkovy Dějiny Moravy IIL. díl. Zvláštní příspěvek o úkladném výpadu,
|
|---|
| [42] |
jaký učinil Konrad, kníže znojemské, na Zdika u Jaroměřic blíže Jevíčka r. 1145, viz
|
|---|
| [43] |
v »Časopisu Musaea král. Cesk.« r. 49., d. I. 47—81. Mimo to »Blahověst< 1856 II.
|
|---|
| [44] |
209 sg., kalendář »>Moravan< 1868, p. 26.—48., a »Cas. Matice Moravské« II. (1870.)
|
|---|
| [45] |
|
|---|
| [46] |
*) Fontes rer. Boh. II. 490.—491.
|
|---|
