| [1] |
z roku 1608, 18. červenec —30. září. 215
|
|---|
| [2] |
617. Janu Petrovi Orchimu v příčině zásilky slíbených peněz; projevuje úplnou spo-
|
|---|
| [3] |
kojenost se zakoupenými a zaslanými mu věcmi. — Na Rosicích 13. září 1603. Konc. vlašský
|
|---|
| [4] |
v knih. Blud. 3881 f. 67 č. 31.
|
|---|
| [5] |
618. Marku Antoniovi Lombardovi oznamuje, že vyplaceno mu bylo 5000 skudů; ozna-
|
|---|
| [6] |
muje o věcech válečných a prosí, poněvadž nějakému Francouzovi, pánu de la Valtemes z Lyona,
|
|---|
| [7] |
zapůjčil na Moravě tisíc tolarů, aby pozeptal se na jeho osobu. — Na Rosicích 22. září 1603.
|
|---|
| [8] |
Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 67 č. 32.
|
|---|
| [9] |
619. Bezovi: edikty a nařízeními císařskými způsobena rána církvím (bratrským)
|
|---|
| [10] |
v Čechách, někde úplně zrušeno veřejné konání náboženství a obmezeny sbory; na Moravě
|
|---|
| [11] |
však nepocítili žádné změny. — Na Rosicích 22. září 1603. Konc. franc. v knih. Blud.
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
620. Jeronymu Bonacinovi, że mu vyplaceno bude 3000 tolarů jménem Zerotínovym;
|
|---|
| [14] |
oznamuje, komu mají býti odevzdány; prosí, aby mu objednal tucet nosítek či křesel z černého
|
|---|
| [15] |
hedbáví s třásněmi a s černým kováním oc. — Na Rosicich 27. září 1603. Koncept vlašský
|
|---|
| [16] |
v knih. Blud. 3881 f. 68 č. 34.
|
|---|
| [17] |
621.
|
|---|
| [18] |
Václavovi Budoveovi: lituje, že pro odročení soudu zemského na prosinec s ním, jak byl doufal,
|
|---|
| [19] |
se neshledá. Dává mu věděti, že byl na Košmberce při pohřbu paní Slavatové, že dostal od
|
|---|
| [20] |
Amanda Polana znění nové přísežní formule anglické namířené proti katolíküm. Zpravuje ho
|
|---|
| [21] |
o sbírání vojska v Uhřích. — Na Rosicích 30. září 1603.
|
|---|
| [22] |
(Vencislao Budovicio.) Quamvis alioquin non valde lugeam, quod dilatis nuper
|
|---|
| [23] |
in Decembrem iudieiis et profectione in Bohemiam, quam tum apparabam, inhibita
|
|---|
| [24] |
pauxillum quietis pridem desideratae nactus sum, tamen quod privatus alloquiis tuis
|
|---|
| [25] |
et aspectu, quem apprime expetebam, spe simul deciderim tui totis his tribus men-
|
|---|
| [26] |
sibus fruendi, id vero nonnihil institutum hoc, cetera exoptatissimum, molestum mihi
|
|---|
| [27] |
reddit. Sed sublevandus est animus et minuendum absentis taedium epistola, cuius
|
|---|
| [28] |
beneficio si non onmia, pleraque tamen consequor, quae coram in nos conferre mutuo
|
|---|
| [29] |
potuissemus. lucipiam autem a quotidianis verbis, ut praecluso ad sermones aditu
|
|---|
| [30] |
litterae imitatione quadam eos effingant. Qui ergo vales, mi Dudovici? Ecquid adhuc
|
|---|
| [31] |
ruri? Itane ad rem familiarem intentus, ut reipublicae oblitus sis, an vero in otio
|
|---|
| [32] |
negotium quaeris et Scipionis instar nunquam minus otiosus, quam cum otiosus vis
|
|---|
| [33] |
videri? Quomodo coniunx habet, lectissima ct praestantissima femina, quo solatio
|
|---|
| [34] |
filii, eximiae exspeetationis adolescentis, desiderium lenit? Quam fortunatum bene
|
|---|
| [35] |
vobis cum illo in Germaniam fuit iter? Quomodo ille se ab ore tuo, à quo pendere
|
|---|
| [36] |
consueverat, ab amplexibus matris, qui erga unigenos teneriores esse solent, abstrahi
|
|---|
| [37] |
passus est? Attolo me paulisper et porro quaero, adhuene tu mihi commilito et
|
|---|
| [38] |
adversitatum socius, adhucne uterque Bohemis fabula, hostibus ludus, spectaculum
|
|---|
| [39] |
exteris, amicis luctus, adhucne tibi eadem dextra carcer, quae me captum detinet?
|
|---|
| [40] |
Quae praeterea spes, qui metus, quae exspectatio, quae vel perieula vel commoda,
|
|---|
