EN | ES |

Facsimile Lines

1094


< Page >

[1]
392 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina

[2]
pečetí naší potvrzujem, upevňujem a tomu konečně cheme, aby tíž a budoucí měščané
[3]
Pardubščí od nás, dědicuov našich budoucích, pánuov a držiteluov panství Pardub-
[4]
ského, při tom při všem, což v těch svrchu dotčenajch dvou listech zapsáno stojí,
[5]
bez umenšenie neporušitedlně držáni a zachovani byli. List tento sme na potvrzení
[6]
toho pećeti nasi stvrditi a jim jej vydati rozkázali. Dán a psán na zámku našem
[7]
Pardubicích v středu po hodu slavnym seslání Ducha svatého léta od narození Syna
[8]
božího tisícého pétistého tridcátého &estého oc.

[9]
V záhybu listiny: ,Psáno rukou Jakuba Skriby, pisafe oc. Listina pergamenová s pecetí

[10]
visutou rozdrolenou na hedvábné šňůře z pramenů bílých, červených a zelených. V arch. mus. m. Pardubic.

[11]
346. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a pannou Kateřinou převoryší kláštera sv. Ka-
[12]
teřiny v Olomouci a konventem jejím o stav (rozšíření strouhy rybniční) nade vsí Brodkem.
[13]
V Brodku 1536 v úterý po památce sv. Víta (20. června). Orig. perg. s 2 vis. peč. a mírou
[14]
na měření v arch. zám. Tovač.)

[15]
Téhož roku 13 července stala se výpověď ve při Jana z Pernšteina a Kateřiny převo-
[16]
ryše kláštera sv. Kateřiny o povinnostech její poddaných Brodeckých opravovati stavy na Mo-
[17]
ravě, jimiž se voda k Tovačovu žene. (Orig. perg. s 6 vis. peč. v arch. zám. Tovač.)

[18]
347.

[19]
Jan z Pernšteina potvrzuje Landškrounským držení lesu, kterýž slul městský, a dovoluje,
[20]
aby dvakráte do roka s tenaty na srny neb zajíce honiti mohli. Na Landškrouně 1536,
[21]
5. července.

[22]
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc i s dědici svými, pán a držitel
[23]
panství Landškronského, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten
[24]
anebo čtouci slyšán bude, že jsou předstoupili před nás opatrní purkmistr, rada
[25]
i všecka obec města Landškrona, poddaní naši věrní milí, a oznámili jsou nám, kterak
[26]
mají a drží les, kterýž slove městský, a ten že jest jim od předkův našich, pánův
[27]
a držitelův panství Landškrounského, k jejich obecnímu jmění a užívání dán,
[28]
kterýžto les leží z strany lesův k zámku LandSkronu piilezicich ku potoćku
[29]
Herbortickému z jedné, z druhé k hranicím lesův Třebovských, třetí k drahám
[30]
Sázavským od potoka Herbortického, tak jakž jest dřívím zamezeno, čtvrté od rolí
[31]
lidí Albrechtických za rolí Havlovu, tak jakž ty hranice od starodávna zamezeny
[32]
jsou, na kterýžto les obdarování žádného nemajíce, snažnými prosbami nás jakožto
[33]
pána svého prosíc, abychom jim toho listem pod pečetí naší potvrdili.

[34]
Kdež my jsouce k nim milostí naší nakloněni a chtíce tomu, čímž by větší
[35]
milosti a obdarování od nás měli, aby jse tím lépe pod námi vzdělávati a živností
[36]
svých hleděti mohli, s dobrým rozmyslem, radou a naším jistým vědomím toho jim,
[37]
tak jakž jest jim to od předkův našich dáno, listem tímto naším potvrzujem a upevňujem,
[38]
tak aby oni toho lesu bez překážky naší, dědicův a budoucích našich, pánův a drži-
[39]
telův panství Landškrounského, užívati a požívati mohli nyní i na časy budoucí.


Text viewFacsimile