EN | ES |

Facsimile Lines

1081


< Page >

[1]
181

[2]
před svým přijetím přinese. Nesluší pak žalob lehce přijímati
[3]
na zprávce předešlé ; ano, by i co nehodného našel, povinen
[4]
ho ochrániti a výmluvna učiniti, jakž nejohradněji může.
[5]
Item. Co se poručenství rolí, luk, zahrad k domům bra-
[6]
trským na živnost tu zprávci dotýče, na to my starší sahati
[7]
nemáme, ale zanechávati toho soudcům k opatrování a zříze-
[8]
ným hospodářům od zboru. Jakož zase, co se nám starším
[9]
expresse a obzvláštně poroučí, v to oni nám sahati nemají,
[10]
abychom toho neměli jak rozumíme uživati, třebas i odprodati.

[11]
Leta Páně 1557.

[12]
V pondělí po neděli Jubilate Bratří starší shromáždivše
[13]
se z Cech, i z Moravy do Přerova o těchto artikulích práci
[14]
společnou vedli:

[15]
Předně. Počet přijat z spisů, kteříž k přečtení starším roz-
[16]
dílně dáni byli v předešlém shromáždění, a soud o nich do
[17]
rady od některých psaný položen. A tu sme se napomenuli
[18]
k pilnému čtení i užívání všech spisů Jednoty.

[19]
Za tím. Agendy neb canonové k posluhování dvě, delší
[20]
a kratší, z jiných sebrané čteny, přijaty a k tištění usouzeny,
[21]
aby potom všechněm kněžím Jednoty k jednomyslnému uží-
[22]
vání vydány byly.

[23]
Item. Za potřebné nalezeno a konečně na tom zůstáno,
[24]
aby počet rady přidáním osob doplněn byl, a tím déle odklá-
[25]
dáno nebylo, a z počtu plného rady aby k biskupům prvním
[26]
jiní dva přidání byli; neb toho obojího místa náramná potřeba
[27]
jest, práce nemírné, a jim dosti činiti nemožné.

[28]
Item. Napomenuti pfepotfebné a otcovské od biskupa B.
[29]
Jana Cerného učiněno, abychom my starší sami od sebe kazů
[30]
napravovati počínali ku příkladu dobrému jiným obecným
[31]
kněžím a pomocníkům, a k vyprázdnění pohoršení a ourazů,
[32]
kteréž sobě na nás zbírají, a to i v příkladu i v skutku při
[33]
těchto věcech:

[34]
Jedno. Abychom o sobě dobré smýšlení majíce všech
[35]
domnění, podhlidavosti, zlých zpráv o sobě, a o pověstí přijí-
[36]
mání, jim pověřování atd. pilně pod svědomím se varovali;
[37]
ano při mladších kněžích a pomocnících ty věci skutečným
[38]
trestáním stavovali.

[39]
Druhé. Načem kdy spolu v radě zůstáváme, sebe se vtom
[40]
neodéítali, ovéem nevinili, ale k tomu skutečně abychom stáli,
[41]
tím soudů Božích nezlehčovali, a sami v podstatě (čehož tato
[42]
společnost naše velice potřebuje) státi mohli.


Text viewFacsimile