Facsimile Lines

1081

Page

[1]	109
[2]	nezpůsobnější jsa, co naň pravil; aby proto slušně vyslyšán
[3]	byl, a při druhém také aby hledán byl nedostatek. A nezacho-
[4]	valli se při tom v míře a v řádu ten, kdož žaloval, aby mu
[5]	ukázáno bylo, co se mu nedostávalo a co měl při tom zacho-
[6]	vati, poučiti jeho a potom se obrátiti, totiž k vinám jeho, na
[7]	kohož žaluje.
[8]	Clověk horší i lepší smí zle učiniti a dobře nesmí, proto
[9]	neb se bojí škody, jako k nedostatku se přiznati a zaň pro-
[10]	siti, zlého se smí domnívati, po stranách posuzovati anebo i
[11]	pomlouvati, a bratřím zprávcům nesmi povéditi. NeuZitecná
[12]	jest to bázeň, nesmiti pro bázeň neb zámutek dobře učiniti
[13]	příteli. Nerozum jest hnévati se, Ze vina povédina tomu, kdoZby
[14]	od ní pomoci uměl; neb chce za lepšího jmínu býti než jest.
[15]	Kdož chce za lepšího neb moudřejšího držán býti než
[16]	jest, ten chodí po nesnadných cestách, a nesnadně a řídko
[17]	uhodí na cestu pokoje, a skůro a snadně s ní sejde.
[18]	Casto umělý následuje neumělého se škodou a to proto,
[19]	neb neumělý důvodně při svou nebo příčinu praví jako po-
[20]	věda vinu něčí; brání s ním oto mluviti zvláště zjevně, proto
[21]	aby ho nerozhněval aneb v milosti jeho k sobě neumenšil.
[22]	Zlosti zlých, nevděčností nevděčných aby sobě nepřeka-
[23]	zili, tak aZby snad někteří přestali dobře činiti, a někteříby
[24]	ani počali chudým v nouzi posloužiti, nevděčnému poraditi, od
[25]	nebezpečenství vystříci.
[26]	Kdož se vinen dává neznaje viny, ctí toho, kdož jej viní,
[27]	aneb sobě pokoj obmýšlí, někdy užitečný někdy škodný. Ne
[28]	kdo vinen jsa dí, nezastávám sebe, to jest počátek dobrý
[29]	k shledání vin svých, jako závdavek na purkrecht, jestliže
[30]	jest tak, jakž mluví. Ale nebudeli čím platiti ostatku, strach
[31]	by závdavku neztratil, totiž nesrozumíli sobě, neopraví, než
[32]	někdy bude litovati pokory své nebo práce.
[33]	K tomu podobné jest, když se někdo od polu zná u vině
[34]	své, jako že nedobře mluvil, ale proto drží, že pravdu mluvil,
[35]	než to zná, Ze netrefnými slovy a nepokojně a t. d. A i to
[36]	jest dobrý obyčej přiznati se k vině, pokudž ji zná, a to ještě
[37]	lepsi hledati pokorně, čehožby neznal. A povolně pak pfijiti
[38]	a opravovati, kdyZby viny ukazovány byly,to jest vyborné.
[39]	Ano snad zlí i dobří, nejvíc zle činí z nevědomí a z okla-
[40]	mání. Neb někdo mělby s něco moci, by rozumu měl co do-
[41]	brého a co zlého, neb neví by hřích byl, leč malý. A někdy
[42]	hřích za ctnost mní býti, aneb se oklamá pokáním budoucím.
[43]	Opět omýlení bývá, když mezi dvěma nedostatky jeden
[44]	sobě schválí, kdež má obé odloženo býti a uprostřed ctnosti
[45]	hledati. Jako poznaje škodu z mluvení, schválí sobě mlčení
[46]	řka: nejlép jest mlčeti, když mluviti neumím, a zvláště poně-

Text view • Facsimile