[1] |
|
---|
[2] |
Kdyžby pak kteří měli přijati býti, mají nejprv zpraveni
|
---|
[3] |
býti, které jsou věci při nás; a kdež to může býti, aby prvé
|
---|
[4] |
při tom byli, když jiné přijímají. Item, prvé před tím některý
|
---|
[5] |
čas aby zpovídali se, a naučení jim dávána byla, co potřebí
|
---|
[6] |
ku přijetí, a coby bylo a t. d.
|
---|
[7] |
|
---|
[8] |
Při těch, kteřížby v pokání stojíce, i zhřešili, jsouli při-
|
---|
[9] |
jati, mají odloučení býti od posluhování. A jak se dále k ta-
|
---|
[10] |
ovým míti, poraditi se s těmi, kdožby v těch věcech svědo-
|
---|
[11] |
mější byli.
|
---|
[12] |
|
---|
[13] |
nejpřípadněji může dána býti podle hříšného, příčin a osoby
|
---|
[14] |
i hříchův jeho, hříchové jsouli tělesní čili duchovní. Proti tě-
|
---|
[15] |
lesným půst a bdění a trápení, jako jsou smilstvi, obZerstvi,
|
---|
[16] |
opilství a t. d.; proti lakomství almužna; proti zlosti a ze zlo-
|
---|
[17] |
sti zlému myšlení, blížnímu zle činiti, v srdci žalost a dobré
|
---|
[18] |
zase myšlení. Proti mluvení též i proti činění pokora a skute-
|
---|
[19] |
čná oprava; proti pýše ponížení, prosba; proti závisti příznivé
|
---|
[20] |
udělování, a tak o jiných. A to má překládáno býti, že to
|
---|
[21] |
nemá slouti dostiučinění Bohu za hříchy, ale radě dané, ku-
|
---|
[22] |
dyby mohl a měl hledati milosti, a srdce kající právě pronésti
|
---|
[23] |
a poniZené, což na něm, činiti. Neb odpuštění se dává z mi-
|
---|
[24] |
losti Boží v zasloužení Pána Krista Duchem svatym. A tohof
|
---|
[25] |
nemůž žádný dáti nežli Bůh. Ale slouha jeho rady zdravé
|
---|
[26] |
předkládá, aby kázeň přijatá, víru, poslušenství i práci zjevila,
|
---|
[27] |
a srdce kající, kteréž Bůh navštivil, oznámila, aby slouha po-
|
---|
[28] |
dle úmluvy Boží mohl poselství díti a svědčiti zřízeně odpu-
|
---|
[29] |
|
---|
[30] |
Dvoje věc při hříchu znamenána býti má podle člověka,
|
---|
[31] |
jedna vina a druhá pokuta.
|
---|
[32] |
Při vině pokorně sluší milosti a odpuštění žádati, vyzná-
|
---|
[33] |
vaje se sprostně s studem, aneb přiznávaje se řka s Davidem:
|
---|
[34] |
Zhřešil jsem. A opět: řekl jsem, vyznávati budu proti sobě
|
---|
[35] |
nepravost mou Pánu, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého.
|
---|
[36] |
A opět: Tobě jsem samému zhřešil a před tebou jsem zlé činil.
|
---|
[37] |
Při pokutě sluší poddánu býti kázni tužší neb milostivější
|
---|
[38] |
|
---|
[39] |
|
---|
[40] |
Prvé než se rozhříšení stane, dlužen kněz se modliti zaň.
|
---|
[41] |
A že jest dvoje rozvázání, jedno slovem tajné, druhé zjevné.
|
---|
[42] |
Protož při tajném podle zákona má, nemůžli zjevně, ale tajně
|
---|
[43] |
modliti se Bohu, přimlouvaje se, aby se nad ním smiloval, a
|
---|