[1] |
|
---|
[2] |
jížto vlastně jsou. První podstatná pravda, jako druhé naro-
|
---|
[3] |
zení duchovní Kristem zasloužené, z víry darem Ducha sva-
|
---|
[4] |
tého dané, zpúsobení pokrmu a nápoje chleba živého, tčla a
|
---|
[5] |
krve jeho v umučení a v smrti z milosti a dání, z víry a
|
---|
[6] |
z poslušenství víry účastnosti, i požívání jeho k životu včč-
|
---|
[7] |
nému. Tčmito pravdami nejsou svátosti podstatnč, ale posvátnč,
|
---|
[8] |
mocně a právě. Pravda pak příležící jim vlastně jest moc
|
---|
[9] |
a svědectví jisté v poselství Krista Ježíše, způsobení pravdy,
|
---|
[10] |
dání i užívání v úsudku jeho. A ta moc původ má z ustavení
|
---|
[11] |
Pána Krista, z úmysla přímého přítomného, z služby, modliteb
|
---|
[12] |
i z slov smysla zdravého, skrze něž hodným svědčí se pokoj,
|
---|
[13] |
a naděje utvrzuje se v Kristu v svědomí dobrém у rozmno-
|
---|
[14] |
žení milosti, osvícení hojnější víry,i milování k Bohu ik blíž-
|
---|
[15] |
ním vzbuzenější, i procítění žádosti k věčným věcem, odkudž
|
---|
[16] |
bedlivost svědomí, rozsuzování i zkušení, pravdy nabývání, po-
|
---|
[17] |
kání i opravování, ospravedlňování, povinností sluh i obecných
|
---|
[18] |
činění, a tak o jiných milostech, jenž je Kristus činí skrze
|
---|
[19] |
službu tomu, jenž podstatu svátosti má a způsobuje hodně
|
---|
[20] |
|
---|
[21] |
Z sněmu přerovského1849. Vkterém smysle má
|
---|
[22] |
býti slouženo? Otázka s odpovědí. V tomli smysle
|
---|
[23] |
má svátostmi slouženo býti, že komuž jimi slouženo, že pravdu
|
---|
[24] |
Krista a církve svaté jimi přisvědčujeme, čili že to v Kristu
|
---|
[25] |
Ježíši připraveno věřícím svědčíme, což živlové svou příklad-
|
---|
[26] |
ností posvátným způsobem v sobě zavírají. Než oni sebe zkuste
|
---|
[27] |
co jsou, kdež nám krátko když se nebezpečenství předloží jim,
|
---|
[28] |
napomenuti jsouc a vystfeZeni, aby byli trpíní a poručení Bohu
|
---|
[29] |
asobě, doníž zjevně a důvodně nebude hříchu shledáno při nich.
|
---|
[30] |
Odpověď. K tomu má svátostmi slouženo býti k obému,
|
---|
[31] |
než při kterýchžby osobách bázeň byla, že snad pravdy svá-
|
---|
[32] |
tosti podstatné podstatně nedošli, u vnitřním opraveni i ze-
|
---|
[33] |
vnitřním obcování, aby obláštně jich nebezpečenství bylo před-
|
---|
[34] |
kládáno, jakož svrchu dotčeno, aby k soudu sobč nejedli.
|
---|
[35] |
Než co se tkne tajností nám nevědomých, ty mají Bohu po-
|
---|
[36] |
|
---|
[37] |
|
---|
[38] |
Přijetí jest troje. Jedno k poslušenství Jednoty a řádu
|
---|
[39] |
jejího v celém přisluhování a zprávě duchovní, druhé do zboru
|
---|
[40] |
k slyšení slova Božího, třetí k svátostem. Máli přijat býti kdo
|
---|
[41] |
k poslušenství, přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre-
|
---|
[42] |
stání, musí dověrnost míti o Jednotě té, že v ní pravda slu-
|
---|
[43] |
žebná Kristova jest, jíž poddán býti má, pro niž má 1 v ní býti.
|
---|
[44] |
Též máli do zboru přijat býti, má proto jíti, aby slovo Boží
|
---|