[1] |
|
---|
[2] |
Jako i každého dne potom ráno i večer kázání držána,
|
---|
[3] |
a to na rozdílné texty od rozdílných osob podle rozměření
|
---|
[4] |
praesida, vždycky směřujíc k tomu, což k svornosti a lásce
|
---|
[5] |
sloužilo, až i B. Komenského (uradiv se týž praeses s B. se-
|
---|
[6] |
niory a conseniory) požádali, aby před comunií sv. (bylo v ne-
|
---|
[7] |
děli XVII.) kázání jazykem českým učinil, oznamujíce toho
|
---|
[8] |
příčinu, že tím Jednotu českou v osobě jeho ctí, též že slušné
|
---|
[9] |
jest, aby tu před tak vzácným shromážděním naše společná
|
---|
[10] |
jednomyslnost byla osvědčena, aby se po zbořích malopolských
|
---|
[11] |
a litevských rozhlásilo, že s Bratřími českými jedno jsou a
|
---|
[12] |
býti mají. I stalo se tak jako i B. Adam Hartman také od
|
---|
[13] |
|
---|
[14] |
Conclusi pak též convocací tolodavské, tak jakž podle
|
---|
[15] |
bedlivého uvažování sepsány i podpisy všech přítomných, kněží
|
---|
[16] |
i panstva, jako 1 pecetmi v&ech tfí Jednot stvrzeny jsou, a to
|
---|
[17] |
ve třech exemplářích, jeden nám, druhý do Malé Polsky a
|
---|
[18] |
třetí do Litvy odvedeny jsou při nynějším shledání, jichž suma
|
---|
[19] |
tuto se položí podle pořádku, kterýž nám v instrukcí dán byl.
|
---|
[20] |
1. Pozdravení od Jednoty pilně donešeno i kněžím i star-
|
---|
[21] |
ším napřed v privátní sessí, 1 všechněm opět v publičné sessí
|
---|
[22] |
|
---|
[23] |
2. Kdež nám dovoleno jednati a zavírati všecko, však tak,
|
---|
[24] |
aby oblíbení toho i poopraveni (byloli-by v čem) třeba syno-
|
---|
[25] |
dům zanecháno bylo. Tu Bratří malopolští na odpor se po-
|
---|
[26] |
stavili, zvláštč panstvo bránice novým odkladům, než aby se
|
---|
[27] |
všecko již zavíralo a knihy k společnému užíváni, jak tu
|
---|
[28] |
usouzeno bude, tak se hned k druhu podaly. Na čemž napo-
|
---|
[29] |
sledy zavříno, proto aby z dalších takových pracných sjezdů
|
---|
[30] |
sjíti se mohlo. Poněvadž hlavní věc tak jednosvorně všickni
|
---|
[31] |
synodové oblíbili; partikulární pak ty pozůstávající některé
|
---|
[32] |
věci bedlivě uváženy a skončovány budou.
|
---|
[33] |
3. Protestací v upřímnosti naší stala se dle slušnosti.
|
---|
[34] |
4. Řád náš abychom publice byli měli comendovati a čtení
|
---|
[35] |
jeho samého napřed žádati, k tomu nepřišlo; protože když jsme
|
---|
[36] |
napred soukromné s superattendentem litevskym a malopolskym
|
---|
[37] |
(celé je naklonéné k sobá a Jednoté poznavée), jakby co publice
|
---|
[38] |
pfedkládáno byti mélo, uvaZovali, nezdálo se k vzdéláni byti,
|
---|
[39] |
abychom sebe tak publice za obzvláštní a ještě oddělenou Je-
|
---|
[40] |
dnotu pokládali; než podle consensu jdouce, za sjednocené se již
|
---|
[41] |
měli, a toliko o srovnání toho, co ještě pozůstává, mluvili. Doložil
|
---|
[42] |
K. Dobřanský: Já řádu vašeho ne zle povědom jsem, a vin-
|
---|
[43] |
šoval bych, aby ve všech církvích ostříhán byl; ale aby týž
|
---|
[44] |
řád, tak jakž jest, od nás cele přijat a do všech zborů na-
|
---|
[45] |
šich uveden byl, to možné není pro mnohé věci, které z roz-
|
---|
[46] |
dilnosti mist a času s sebou nese. A byť i bylo možné na
|
---|