Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
550 D. XIII. Registra soudu komorního
mu se nezdá, aby naň uručiti měl, pravě, že by ten člověk prve od smrti byl vy-
prošen, jestliže je ten, a vo to že chce se panem Václavem Roupovským mluviti
a se pány se raditi, žádaje za to pana Jifieho, aby toho Duchka nepropouštěl než
na jisté rukojmie. A druhý list že mu psal týž Mikuláš Popel, aby on pan Jiří jemu
ho vydal jako čeledína jeho. A pan Václav Roupovský okázal dva svědky proti panu
Jiřímu, kteréž jest k němu posielal, že chce od něho, od toho člověka, spravedlnost
všicku učiniti, ktož by naň co žádal, aby jemu jeho člověk Duchek vydán byl podle
zřiezenie zemského, a že jest ho vydati nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern-
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady-
kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu a s obû stranü pře líčení, odpory
i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest pan Václay Roupovský puovod jemu
panu Jiřímu pohnanému psal i posielal k němu, žádaje, aby mu toho Duchka člověka
jeho vydal podle zřiezenie zemského a svolení, a přes to jej vězel, i z té příčiny
jemu panu Roupovskému puovodovi dává se za právo, a že on pan Jiří jemu tiem
pychem a tou pokutou v puohonu menovanou, to jest Lti kopami grošuov českými,
vinen, a ty aby jemu dal panu Roupovskému od .dnešního dne ve dvú nedělí pořád
zběhlých. Stalo se v úterý den svatého Zigmunda.
R. III. l. 281 a. Srov. nález č. 1155 na str. 523.
1195.
Mezi Dorotou Stříbrnou a Ambrožem Chodaurem o ukradenou sukni. 1503, 3. května.
Dorotha Střiebrná, měštka Starého města Pražského, pohnala Ambrože Cho-
daura z Lokte v Lounech objvajícieho. Vinila ho z toho, jakož jí Dorotě sukně
červená aksamitová, kterúž ona padesáte kop grošuov míšenských pokládá, zlodějsky
ukradena jest, i k tomu se jest on AmbroZ podvolil dobrovolně a k ní k Dorotě
mluvil, chtěla-li by mu úplatek VII kop grošuov českých dáti a štuk kmentu, že
by tu sukni jí zase zjednati chtěl. A protož ona k němu o tu sukni hleděla a jeho
z ni vinila. Vložen puohon léta MDII* v úterý po svatém Řehoři [15. března|.
V té při mezi Dorothú Střiebrnú, měštků Starého města Pražského, s jedné,
a Ambrožem Chodaurem z Lokte s strany druhé. KdeZ ona Dorotha jej vinila
a k nému hledéla o sukni Gervenń aksamitovń, kteraż ji ukradena jest etc., tak jakoż
puohon šíře svědčí. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Ambrož pohnaný odpieraje
pravil, když sú tu sukni k němu přinesli, že jest ji vzal a ji schoval, ale že jest jí
sobě nesobil ani chtěl těm zlodějm pomoci ji prodati; než hned jel do Prahy,
vzav dobré lidi, šel k ní k Striebrné, sni mluvil, ztratila-li je jakû sukni aksamitovû
červenú a chtčla-li by koláč dáti, že by jí mohl optati. A ona že řekla, aby ве
na ni ptal; doptá-li se jí, aby ji vyplatil od osmi kop až do Xti, že mu chce štuk
kmentu koláče dáti. A na to těch dobrých lidí, kteříž s ním o to k ní chodili,
