Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
В. Ш. Snómowny wici Ceskć r. 1440. 267
10. It. cożby tóto koruny se dotykalo, aby JM' ráčila o ty wsecky wéci,
swétské i duchownie, s radû Cechôw zemč této èiniti.
11. № o wsecky wézné, kteriZ sü w jinych okolnich zemiech zjimáni,
aby JM' o né ráéil státi, aby prázdni byli.
12. (P. S. It. také aby JM' ráéil ty zápisy a zástawy wyplatiti, aby mohla
JM* tiem lépe kralowati.)
8.
Králowá Alžběta napomjná stawy České, aby při wolenj krále ničeho s knjżetem Ba-
worským před se nebrali, cożby bylo proti gegjmu i syna gegjho dédickému
práwu ku koruně České.
W Haimburce, 27 Aug. 1440.
Elizabeth z bozie milostie krälowä Uherskà oc. dédièka krälowstwie Ce-
ského a kneżna Rakuski oc.
Urozeni, stateční, slowútní, opatrní a wérni zwlásté mili! Srozuméwie
ondy, ano sněm zemský w Praze sebraný, i ti kteří sů tu byli, o krále budu-
cieho té země jednajíce, před se wzali sú ujce našeho kněze Albrechta Bawor-
ského: i hned sme posly swé do Cech poslali jmenowité, kterébychme i prwé
rádi byli tam poslali, bychme od Uhruow nebyli hindrowáni; jakož pak tíž po-
slowé tudiez was těch příčin dobře zprawiti mohli. Potom také slyšiece, ano to
wolenie sie již zjewuje, opět sme po Hanuškowi služebníku našem do Čech wám
psali, oznamujíce naši i syna našeho milého sprawedliwost, a prosiece, abychme
od nie mimo práwa starodáwná té zemë odtistèni nebyli. Pak již nás došlo jest,
kterak ani to poselstwie naše, ani písmo w tom wás ani jinými nehnulo, než že
to wolenie již ohlášeno jest, a že ste na to k jmenowanému ujci našemu wyslani
do Küby, abyste jej za pána prijeli a snad i do Čech uwedli, jakož slyšíme. Kte-
réžto wěci těžké a nám i wšem jiným dosti jsů diwné; poněwadž my i syn náš
i děti naše před pánem bohem máme práwo swětlé a nepochybené dědické po
pradědiech, dědiech, otci i jiných předciech našich, také po starodáwních prá-
wiech a zlatých bullách, kterýmiž země Česká wysazena jest; tak že se wolenie
žádné sprawedliwé státi nemóž, dokudž které plemeno rodu krälowského
zuostáwá, a zwláště také proti starým zápisóm Ceské a Rakuské země, od wašich
předków slawně utwrzeným. Protož wás napomínáme, což najsnažněji móžem, žá-
dáme i prosíme s pilnosti, abyšte těch wěcí odpadli, a s ujcem naším, kterémuž
sme i prwé i nynie o to psali, jej tuze napominajice, nic nekonali, jeżtoby proti
práwu našemu dědičnému a k nesnázi a roztržení té země přijítí mohlo; než aby-
šte k nám a k synu našemu, jakožto prawym dédicóm té země hleděli. A my
