Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
264 В. Ш. Snémownj wie Ceské r. 1440.
sich králuow šťastné paměti k sirobě prisla jest, a tak země i s námi bez pána
zuostala a bez krále : tehda my páni, rytieti, panoše, zemané i města téhož: krá-
lowstwie Českého, chtiece rádi, jakož z přirozené powinnosti k tomu sme zawá-
zäni, čest a dobré téhož králowstwie s pomocí boží coż najdále mózeme opatiiti,
a nesnází, wálek, nepokojuow i mnoho zlého chtiece sie uwarowati a wystřieci,
sněm obecný a walný wšeho králowstwie Českého v Praze městě hlawniem o wo-
lenie krále sobě a témuž králowstwie učiniwše a složiwše, a o to sie i skutečně
sebrawše, ačkoli někaké ustrky mezi sebů o to měli sme: wšak pánu bohu dě-
kujice wsichni pani, rytieti, zemané, panose i mésta krälowstwie swrchupsaného
na tom sme jednostajné a spoleéné ustanowili sie a swolili, że bez úrazu a po-
horsenie wselikakého práw a swobod každého z nás, krále a pána budücieho ze
spolka woliti sobě máme. A když pána a krále, tak jakož již dotčeno jest, wo-
leného zde w zemi přijatého a řádně korunowaného budeme mieti: tehda týž král
a pán náš, podlé naších práw a swobod, o ty wéci, o nichz swrchu zmienka
jest, mä näs podlé sprawedliwosti sjednati a srownati; tak aby každý podlé swého
řádu a stawu pii swych práwiech a swobodách zuostawen byl.
Toho wšeho na swédectwie i na potwrzenie, coZ swrchu psáno stojí, my
wsichni swrchupsani pani, rytieti, zemané, panoSe a mesta, pečeti sme swé wlastnie
prawym nasim wëdomim, jménem wseho snèmu swrchupsaného, z jednostajného
wsech swolenie piiwesili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Praze na sněmu
obecném, w středu den sw. Wita, léta od narozenie syna bozieho tisicého čtyř-
stého étytidcâätého.
5.
Pijsaha wolitelüw.
In hac forma praestiterunt juramentum electores Regis Bohemiae, quilibet in speciali:
Já N. přísahám bohu, matce božie, wšem swatym, i obci wsi koruny Ce-
ské, že w gednání a wolení krále Českého nebudu jinák raditi ani koho woliti
z wuole a ümysla swého, neZ upiiemné, cozby bylo k chwále bozi a obecnému
dobrému koruny této, w tom nic nehledě strannieho, ni pro piiezeń, ni pro dary,
ni pro kterjkoli uzitek swuoj, ani otpierati z hnéwu, nepriezni aneb kterékoli
nechuti, iádnému а К tomu hodnému, kteryzby byl k tomu nalezen zpósobny,
tak daleko, jakoby najdéle rozum muoj staéiti mohl. A otěch wěcech potřebných,
cožkoli bude mluweno, i o wolení krále, slibuji pod tůž přísahů w tajnosti za-
chowati, a obyčejem ižádným toho newynášeti, ani kterakkoli zjewowati clowéku
iZádnému. Toho mi buoh pomoz i wšichni swčtí a božie umučenie.
