Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
132 A. IL. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
swúj, já wám také swúj oznámim, pak wy toho již wúli mčjte učiniti neb nechati,
než mnau nemá sjíti.
Milí páni Hradečtí! Nehrozte tčmi obcemi tak welmi! Wsak mne bohdá
newyhrozíte odnikudž, ufámť toho pánu bohu, wy aneb někdo ještě hrdší nežli jste
wy; neb já obcím ważim i każdemu z obci ważich jistě bych se radsi zachowal,
nežli bych se z aumysla ztratil.
Hrdych psaní mně žádných třeba neni, neb čas k tomu neni a neslauzi.
Paklibyste wy jej sobé chtéli wziti, jistě bych o to se málo staral; ale držme se
způsobu lepšího. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Laurentii. (Nr. 78.)
Cedule do toho listu,
Což se toho ostrůwka dotýče, napsali ste mi ceduli: pak znáte sami jed-
nani, kteráž jsau bywala, dnes na tomto züstáno a zytra hned na jiném. Pak
toliko sem já již prací měl a posílání, ježto žádnému Říšskému knížeti nebylbych
toho powinowat činiti, co sem já wám činil, chtě se rád wám zachowati. Pak
poněwadž znám, že naše jednání jest daremné; než toho jà neodpirám, co? se toho
ostrůwku dotýče, kteříž dobří lidé na to wyjedau, nač mají nyní pohleděti, chce-
teli o ten ostrůwek na nich přestati, já také chci přestati, což se jim za spra-
wedliwé zdati bude wam za to učiniti. Jedné mi jmenujte osoby, kteréž se wám
zdadi, mohauli jmenowáni byti, Ze já (na) nich také budu dosti míti; jedné at se
tim nedlí, neb jà mám odjezd před sebau. Ex Pardubic, feria VIta die Laurentii.
83.
Mësfanûm Hradeckym: též gako we předešlém psanj.
W Pardubigch, 13 Aug.
S. s. w. maudii a opatrni pani Hradeét, pratelé moji mili! Bych na wase
psaní wám měl odpowěd dáwati, jistě bych dal; ale znám takowá psaní pod prá-
wem jsau neužitečná. Pak wy při swém rozumu stůjte, já také při swém zůstanu,
pokudž mi toho pan buh ptiti radi na tento čas.
Piitom mi píšete, abych wám za zlé nemèl, Ze wy w swém také oprawo-
wati chcete: ba dělejte w swém, třeba sobě zámek stawějte, což není jedno proti
práwu a řádu.
Kdeż mi pak píšete, jmenujíce osoby: pan Zaječický, ten nemůž býti, jest
člowěk starý ; wšak je na těch dosti, na panu Litoborském, na panu Tamchynowi,
a na panu Přibkowi, budeli moci byti, pakli nebude moci býti, ale ta dwa; pisteZ
wy jim ode mne, a já také budu psáti panu Pribkowi od wás. Ale ten rok ne-
müZ byti, neZ od zyttka w témdni, t. j. ten ütery pred s. Bartoloméjem; neb jà
