Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
A. II. Psanj pana Wilema z Pernsteina r. 1520. 109
45.
P. Ladislawowi ze Sternberka, neyw. kancléfi: o nastáwagjcjm w Praze gedninj we
pijéiné dluhüw králowskych, ze gemu wéc swau pfi tom poraučj; též stjžnost we-
de na p. Albrechta Rendle z Ausawy.
W Pardubicjch, 1 Jun.
S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přál bych wam wšeho toho, což-
byste wy sobě sám přáli.
Pan Lew piše mi list, žádaje mne, abych w Praze w pondělí byl, že tu
maji wsickni rukojmi.byti, a wéritelé také, komu jsme rukojmí. Napsal sem, že-
bych to rád udělal, ale že nemohu, že mám dnu. Než kdyby waše potřeba byla
o waši wěc, a wy mně oznámili, proto bych mohl být. A také pritom píše mi
něco o těch nesnázích: na ty sem já mu dal odpowěd. Přitom sem list jemu na-
psal, což se toho rukojemstwi dotýče, že já někomu tu wěc na swém místě po-
ručím, jakož mu teď nyní píší, že wám tu wěc poručím: při čemž wy stanete,
že já také k tomu swolím, a wedlé wás přitom stanu.
Než můj milý pane bratře, o tomto abyste ráčili wěděti, a na to pomysliti,
i to rozwážiti, ze Rendl mluwil tato slowa mezi wériteli, a to těmito slowy :
»Ze to pán büh sám jedná, kterak jest to zapsáni tam weslo: nestaneli se
nám tomu dosti, abychom mohli k jistcüm a k rukojmim swym hledëti; toho se
nepaustéjme, ani se z toho Zádnému dejme wywoditi. A by jini to chteli udélati,
já toho neudélám jeden: neb jiZ prwni zapsání, kteráž byla, již jsau tímto zkažena.
A jaké sme my nebezpecenstwi móli, Ze nam na zemi ukázali, a země nám žádné
jistoty neučinila! Ale již jest dobře se stalo, toho se držme!«
Po té řeči potom ještě jim do Prahy psal list, téz je k tomu napominaje.
Pak to znajíce, tím se umějte zprawiti. Já sem také panu Lwowi dal o tom znáti
po jeho poslu, když jest u mne byl. Ex Pardubic, fer. VIta ante trinitatis, 1520.
(Nr. 41.)
\
Cedule do toho listu.
Můj milý pane bratře! Na Rendle zápisy dělali na jeho hrdlo u mne dosti
diwné. A pii tom jaká slowa jsau o něm mluwiwäna nejednau, ale mnohokrát
dosti špinawá! kterýchž wěcí on sobě k zádnému konci nepiiwedl do si chwile.
Pak již moc mu dána, aby mohl na králowském místě s mocí poháněti nás
wšech, ježto se tu dotýče hrdla, cti i statku; ale čest jest nejwétsi. Pane bratie,
škaredé to wčci sau, takowé zpúsoby na nás i na naše potomky wymýšleti, a to
dskami bez jiných wědomi zapisowati, na sněmu toho neoznámiwše, ani o to jaké
řeči činiwše. KterakZ my mime swymi statky pii těch dskách bezpećni byti,
