Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
A. II. Psanj pana HWiléma z Pernsteina r. 1530. 93
Což se pana kancléře dotýče, jáť swým rozumem od něho nepůjdu; leč-
bych znal to, čehož bych od něho snésti nemohl. Ale té wiry já w něm nemám,
a míti nebudu bez zwláštní příčiny sobě dané. Teď posílám přípis listu, co já
panu kancléřowi píši.
A již prosím tebe, uhoď s tím panem z Rosenberka, máli co býti, ať jest:
pakli nemá, at neni. Než lépe jest mu hotowé peníze dáti, nežli mu statek tam
kupowati, a we dsky mu klásti: nechžť on sobě sám kupuje, jakž umí. Ех Par-
dubic, sabbato ante pascha, annorum oc. (Nr. 24.)
29.
Panu Ladislawowi ze Sternberka, neyw. kancléfi: o wécech obecnjch oswédéuge se,
£e setrwá we swém dáwnjm upijmém aumyslu, aniż od kohokoli zwiklati se dá.
W Pardubicjch, 1 Apr.
S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Wseho tohot bych wim rád přál,
čehož wy sobě sami přejete.
Žádného přátelstwi, ani rozum k tomu mne nenawede, abych komu k wili
bez příčiny sobě dané, a jistě nemalé, ale příliš weliké, jinäk nerci činil ale my-
slil, než tak s wämi dokonati, jakž sem počal.
Coż se Loho sněmu Pražského dotýče, jak jest on koliwek rozweden a
z kterých příčin, a kde jest toho příčina, oznámiž pán bůh wšem lidem. Neb ne-
toliko samého krále pána našeho, ale wší obce škodliwě se dotýče. A které weci
obecné tajnè se jednaji, a pod podobenstwim-nèkterÿm se prawi, jeZto jinym tak
mnoho náleží o tom wédéti, jako těm, kteiiZ je na se chti wlahowati, a z jinÿch
swé uzdy chti miti, a nade mnau i rad jinymi, bych rekl maudrosti ale chytrosti
nás po swé wüli tak püsobiti, jakZ by oni chteli. Jakož pak wás to tajno není,
od kterého času se to děje; to wam jest tak dobie wedomo, jako mně. Ale pří-
lišné oslepení jest od lidi, že toho nechtí znáti. Wite dobře, co mi jest obtíž-
ného bylo, ne pro mne ale pro wás, což se Wojtěcha dotýče syna mého: ale
když jest z toho wyšel, za dobré bylo u mne, tak jakž já rozuměl sem.
Wase obsiläni na ten sněm do Rakownika, bych jej sobě obtěžowal, nic;
neb znám coż mluwite, že tak myslíte; a tomu jistě wěřím, že způsob u těch
aneb u toho znajíce, kterýž mi jest od wás mnohokrát mluwen, že se wite jak
zachowati. À prosim pro Zädnau wèc od toho rozumu neodstupujte. Ne pro set
pisi ale pro was, pan buh zna.
Coż se pana pisare dotyée, toho ja tak pritom drZim: jeho nic zlého ne-
obmyśleje, a pred nim se také opatruje; na tom dosti.
