994

13

radí králi (1477 sl.), aby rád slyšel „řeči všelikaké v piesních i v každém pravení“; „řečí“ a „pravením“ nazývá se N. Rada v doslově v rukopisech připsaném a není tedy pochyby, že tu Smil odporoučí spisy poučné, jako v radě jelenově odporoučí kroniky o svých před- chůdcích (818 sl), a odporoučel-li je, tedy je také znal. Ovšem pak znal Smil také svaté písmo, neboť se jím výslovně dokládá (1112 sl., 1235 sl.) a popis po- sledního soudu v řeči labutině také na písmo svaté a kromě toho na velebné zpěvy církevní (Dies illa, dies irae, calamitatis et miseriae, 2061 sl.; Dies irae, dies illa 2076 a 2095) upomíná. V radě slavíkově (1683 sl.) mluví Smil jako znatel umění hudebního. K vylíčení duševních předností Smilových dlužno také o jeho umění básnickém se zmíniti. V tom ohledě jest se v rozpravdech o N. Radé*) velmi chvalných posudkiv o Smilovi doëisti, a přítomné vydání Nové Rady tuto chrálu nejen ospravedlní, ale cenu Smilovu soudeüm literarnim bohdá valně zvýší: neboť dosud znala se jeho N. Rada z textu velice znešvařeneho (B), nyní pak tiskem vychází v podobě mnohem čistší a ušlechtilejší, v jaké nám ji s velikou zásluhou o Smila a o básnictví staročeské písař textu jiného (4) zachoval. Se vším tím dobře se srovnává, co starší spiso- vatelé o Smilovi zaznamenali. Viktorin Kornel ze Vše- hrd uvádí některé verše z N. Rady ve svých knihách devaterých 1499**) a praví tam o Smilovi: „To jeden z prvních někdy a v zemi české předních pánóv v svých knihách Nové Rady o zmatcích . . . . k věčné paměti a napomenutí lidí a obyvatelóv země české napsal jest“

*) Vizn. na str. 3. a 4. pozn. **) V kn. V., 18; IX., 1; IX., 2; IX., 10.