73
vypustě z svého srdce zlosti
přijm je mile k milosti.
a séhni pak opět dále.
570 Toť bydlo slušie na krále,
tiem rozśifis sv% moc spore
na vše strany až do moře.
Nedvěd radí.
Když sokol to dopovědě,
král vece: Nuž ty, nedvěde,
575 prav také, což jest na mysli:
na to sme sem tuto přišli,
aby každý podlé řádu
mně pověděl svoji radu.
Nedvěd vece: Toť se stane.
580 poslúchajž, mój králi, pane,
Każdyt radi, coZt sám činí,
v tomt já jich nie nevini,
mluvie podlé přirozenie.
Mét tu rady jiné nenie.
085 Méj ve v&em jedno svü vóli,
eoZt sé jedno libi koli,
sladké pitie i jedenie,
i ve spanie sdój své chtěnie;
a ktož co na tom překazí,
590 tot já tobě směle razi,
daj mu bez meškánie ránu,
dokudž neodstúpí v stranu,
at sć tvoji tebe bojie,
tresiic sé pred tebü stojie,
59b což činíš, ať každý chválí
řka: „toť dobře, milý králi.“
Tehda ihned po nedvédovi
zmluvi takto k řeřábkovi
v A chybou pisarskou m. mocz. — *) Praw B. — *) czoz B. —
5) příslovce sem psáno glem, poněvadž pomocné sloveso sem
také se psávalo s jotací. — ©) gedno B. — 7) gedno libi B.
— *) Tehda yhned B.
