994

6

obecné a na každý věk i na každou zemi by se hodilo, na př. rada, aby král byl spravedliv; ale mnohé naproti tomu jenom na středověk a jenom na Čechy se hodí, na př. rada o turnajích, o deskách a j. Proto celou báseň považujeme za tendenční obzvláště k poměrům českým XIV. věku ano jistou měrou za báseň alle- gorickou, nebot mladý král lev, který zde od podda- ných svých rady přijímá a jejž liška 1382 a opice 1552 jménem královice oslovují, představuje dle úmyslu básní- kova zajisté nastávajícího nebo nastnpujiciho króle Ce- ského“). Za báseň allegoriekou považoval Novou Radu biskup J. Dúbravský, když ji v Theriobulii své (1520, v. str. 15) pro krále Ludvíka latinsky přepracoval, dru- hym titulem De regiis praeceptis opatřil a v dedikaci Ludvíka tím králem lvem býti praví, jemuž se rady dávají. Za takovou považoval ji také malíř, který rukopis B (v. doleji) illustroval, anebo vlastněji ten, kdo vy- myslil obraz lva a orla takový, jaký se v řečeném rkp. nalézá: lev je tam totiž docela v podobě heraldického Iva v erbu českém, a orel skoro taktéž v heraldické podobě orlice na erbu moravském; myslilo se při tom bezpochyby, že také v textě lvem král Český a orlem zastupitel a panovník Moravský se rozumí. V textu pak orel skutečně jako suzerén se představuje pod suverénem lvem, jako byla Morava pod Čechy. Lev vzkázal pro své poddané čtyrnožce a pro orla — ne také pro ptáky ostatní, ty vzal s sebou orel jako jejich kníže; orel také v rkp. B výslovně knížetem se jmenuje (v. 17). jej král při vítání jediného objímá (27), jemu vedlé sebe místo dává (364 B), jej přítelem svým nazývá (82) a jeho poddaného řeřába ślechetnym hostem (599),

*) Jak Wocel a j. za to mají, snad Václava IV.; viz o tom poznam. na str. 8.