59
325 studnici boZie milosti,
jenž jde jeho šlechetností.
Viz, byť ten vietr nezsušil
v tobě milosti nezrušil.
Bydliž a tak boha chvále
330 toho najvětšieho krále.
Najprv hledaj boha svého
a všecko čiň ve jmě jeho.
Nebudeš nikdy vomýlen,
budešli tak boha pilen,
335 ve vsem se ho doklâdati.
Tak budeš otně kralovati
nad lidem poddaným tobě.
Sám také dobudeš sobě
nebeského kralovánie,
340 jemuž nikdy konce nenie.
Nebuď také skup na zboží,
ač chceš mieti milost boží.
Což jest buoh dal zbožie tobě
nechovajZ ho sküpé sobé,
podávaj ho štědře dále;
přišlať ohyzda na krále,
kterýž skup jest a nedaří,
ten chováním zbožie zmaří
slovo dobré, chválu i česť.
350 Dobře tobě slušno jest,
když připadne zbožie tobě,
daj štědře, nechovaj sobě;
tudy cti, zbožie nabudeš,
»tokrát bohatějí budeš.
S55 Již sem, králi, pravil mnoho.
Vystriehaj se také z toho
což jsem tuto z své hlüposti
pravil, králi, tvé milosti,
by ráčil mile přijieti
560 a mně v tom za zlé nemieti.
o
„P>
cC
— chvála, viz Jungm. Slov. sub Slovo e). — ?) v B bez a.
— 1) wtom zazle B.
