994

29

za samohlásky platí a své slabiky mají. Tak dlužno čísti srdcem a mohl jednoslabičně ve verši

TT 2 453 neb coż mluvi, to srdcem (nebo to srdcem) mieni — a 1498 zda by je mohl postihnüti a naopak dvojslabičně ve v. 222 kto by právě srdcem spatřil — a 1746 aby mohl rozuméti. —

A tak podobně křví 391 a 1910, hrdině 721, irvati 801, 912, 1023, 1612. {rvalo 1662, nefrval 1715, srdečnú 2007, spravedlnosti 1064 a 1067, mysl 1416, móhl 1820. mużedlnici 1961, smrtedlnń 251. Také kázeň m. kázň vzato za jednu slabiku v sedmi- slabičném verši 1143. Ve mnohých z těchto příkladů mohla se také odsutím slabika ušetřiti, na př. četloli se {гай m. trvati, той’ m. mohl, smrtelnů m. smrtedinu, mučedníci m. mučedlníci; tráti nalézá se často psáno a moh, smrielmu atd. shoduje se s obecnou výslovností nynější; ve v. 1612 je dokonce i psáno jen tratì m. trvati a stranou připsáno červené wa.

0) Několikráte je patrno, že básník dvě bezpro- středně sousedící samohlásky do jedné slabiky sráží. buď obě jednou slabikou vyslovuje, buď jednu z nich odsouvaje. Zejména dlužno v N. R. textu A samohlásku i, když jde za samohláskou jinou, několi- kráte čísti jako 7; to platí zvláště o spojce i, na př.:

892 kdežto stojie panny-i-panie — а podobné /Wky-j-sady 983, rytiefi-j-páni 1471, pokus $6-j-0-v$e 1560, stFihy-j-vsecky 1569, jasne-j-vesele 1573, tvrze-j-hrady 1644, éisté-j-kräsné 1872. Srovnati s tím jest v R. Kral.