1507. 177
fortunae casus composuisse videbar, patriae periculis exagitatus si non prorsus
perturbationibus succumbo, at certe gravissime concutior. Deplorare haec apud
te libuit, Bernharde; quemadmodum enim ulcera, ubi pus saniemque emiserint,
minus affligunt: ita et animi affecti, ubi sese apud amicos nudant et detegunt,
nescio quomodo tranquilliores redduntur. Vale. Ex Hassensteyn 20. Octobris.
Dotčený na počátku list, ktery Bohuslav Bernhardovi poslal, jest zajisté náš předešlý ;
ze dvou Bernhardových jeden jest 144 našeho vydání. V líčení stavu věcí českých užívá
Bohuslav týchž skoro slov, jichž byl použil v listu 131, psaném Geilerovi z Kaisersberga
do Štrasburku.
147.
Bohuslav Bernhardu Adelmannovi.
Z Hasisteina (1507) — 6. pros. Sdílí s ním zármutek nad úpadkem mravů, ale o církev
se neboji. (Luc. 131, Vinaficky 92.)
Bernhardo suo Adelinanno s. p. d. Angi te improborum moribus et eccle-
siae sanctae admodum metuere literae tuae indicant: acerbe id fero, etsi pietate
tua delector. Sed quid agam? Conaborne medelam dolori tuo adhibere, ipse
in simili, ut nuper ad te scripsi, aegritudine constitutus, an tecum potius la-
chrymas miscebo, ut, quoniam aliter non possumus, fletu saltem animos nostros
huiusmodi curis levemus. Si nempe patriae parentumque calamitatibus commo-
veri et laudatur et pium iudicatur, multo profecto laudabilius erit religionis
nostrae periculis ingemiscere, quando iam eo ferme ventum est, ut a planta
pedis usque ad verticem capitis per singula membra laboret. Caeterum utcunque
se ista habent, ille tamen errare non poterit, qui ait: »Petre, rogavi pro te,
ut fides tua non deficiat«, et divus Hilarius proprium esse ecclesiae, ut tum
vincat, cum laeditur, tum obtineat, cum deseritur. Certe quam tot tyranni, tot
haereses evertere olim non potuerunt, nostri quoque seculi perversitas minime
vertet. Quodsi verum fateri volumus, bene nobiscum agitur, quod indulgentis-
simus ille pater neque tot sceleribus nostris provocatus misericordiam suam
a nobis aufert, sed ut liberos parum bene facientes castigat mavultque ad se
redire quam perire. Nempe ut ferrum, nisi exercetur, rubigo consumit: ita
homines nisi quotidianis flagellis erudiuntur, vix in officio permanent. Atque
utinam tot malis edocti resipisceremus! Sed nescio quomodo Pharaonem
magis imitamur quam David aut Paulum, et non de virtute in virtutem sed
de scelere in scelus quotidie ruimus, ut timendum nobis sit, si qua adversa
patimur, ne magis in initium poenae quam peccatorum remedium nobis sint.
Vale, dulce meum caput. Ex Hassensteyn 6. Decembris.
148.
Bohuslav Bernhardu Adelmannovi.
(1507.) Naříká na pokleslost mravů, jež prý jest zlo větší než ztráta císařské hod-
nosti. Příčiny pokleslosti té spatřuje v nečinnosti a rozmařilosti knížat světských a ve
světáctví duchovních. Ačkoli obává se nejhoršího, přece má naději v účinné modlitby spra-
vedlivých. Vybrání strojů mathematických ponechává Adelmannovi a poukazuje na koupi
zatím 30 zl. (Luc. 140.)
Sbírka pramení. Skupina druhá. Číslo I. 12
