1499. 109
discrimine constituetur. Equidem etsi semper fui otii et pacis cupidior atque
studiosior quam belli, has tamen simulatas hostium inducias minime probo, et
apertum bellum quam dubiam pacem atque ex barbara fide pendentem et
tutius et rei christianae utilius arbitror. Neque tu praeter officium feceris, si
haec regiis auribus assidue inculcabis. Quid in re literaria egeris, non potui
ex literis tuis cognoscere: expecto tamen abs te et Origenem de principiis et
epigrammata Joannis Pannonii et historias Antonii Bonphinii*) et codicem la-
tinum, qui mihi a regia bibliotheca debetur. Missus est mihi nuper ex Ger-
mania Arator, qui actus apostolorum versibus cecinit; huius si avidus es,
curabo, ut tibi exscribatur; nondum enim impressum existimo. Te precor, fac
me certiorem, quomodo se nuptiae habeant. Vale. 1490. Sept. 14.
Datum Mitisovo 1490 jest ovšem chybné, neboť všechny narážky v listě hledí k r. 1499.
Šlechta patrně v listě svém, jehož ovšem neznáme, zmínil se o Schottovi proto, že se mu
tenkrát do rukou dostalo souborné vydání spisů jeho (Lucubratiunculae vyd. v Štrasburku
1498), v nichž jest také několik listů a básniček Bohuslavových. Tyto Šlechta pochválil.
O potřebě společné obrany proti Turkům všech knížat evropských napsal Bohuslav objem-
nou báseň, která se nachází v čele sbírky jeho básní »Farrago«. Žádané v listě knihy:
Origenes de principiis (xeok &oxdw) a Bonfinii historiae mohly býti tenkrát jen rukopisné;
ale Epigrammata Johannis Pannonii snad bylo právě ono tištěné vydání, jež podle listu 66
přičiněním Šlechtovým nedávno bylo opatřeno. Poslední v listu zmínka o svatbě nejspíš
platí králi, který tenkrát na ženění pomýšleti počal opravdu, a nikoli Šlechtovi, jak z ne-
správného překladu toho místa u Vinařického (str. 72) bylo by souditi.
70.
Bohuslav Valentinu z Meziříčí.
1499. Dékuje za pěkný a laskavý list i za poslaný dárek, a slibuje vzájemnou ochotu
a přízeň. (Nova epist. app. 48.)
Valentino Mezricensi notario Zatecensi s. p. d. Quae ad me scripsisti, ea
mihi periucunda fucrunt. Delectabat enim me elegantia literarum tuarum, sed
animus erga me multo magis, quanquam in ea re peccas, quod mecum ita
agis, quasi assem elephanto porrigas. Sed non est, Valentine, cur me Par-
thorum regibus similem existimes, quos sine munere adire non licet: faciles
ad amicitiam meam sunt aditus, et cum omnibus, qui aliquod virtutis specimen
prae se ferunt, tum maxime iis, qui literarum studiosi sunt, ex animo afficior.
Talem autem te esse indices sunt literae, quas ad me misisti, quibus ita tibi
devinctus sum, ut, nisi te mutua prosequerer benevolentia, discessisse mihi
a me ipso viderer. Quamobrem facito, ut ex hoc tempore omnia tibi de me
pollicearis, neque me alium in te putes, quam virtus tua meretur. Cuius rei,
quotiescunque voles, poteris facere periculum, invenies enim me omnia sincere
ct agere et loqui Munus tuum mihi gratum est eritque apud me amicitiae
nostrae monumentum. Vale. Anno 1499.
Jak adressa svědčí, byl Valentin z Meziříčí tenkrát písařem Žateckým, jímž se stal
(podle Nauč. slovn.) okolo r. 1495. R. 1491 dosáhl hodnosti bakalářské na Pražské uni-
*) Mitis četl chybně Monphinii.
